Není to ale jen o prosinci. Iveta Brabcová má zvláštní, až přelomový rok. Na jaře se rozloučila s částí týmu, starší holky přešly do mladšího dorostu. Talentovaná dcera Adéla se vydala za sportovní výzvou, přestoupila do Mostu. „Jsem ráda, že už ji v týmu nemám. Ulevilo se mi. Být rodič a trenér je strašně těžké,“ svěřila se.

Dceru trénovala od samých začátků. Dělala vše proto, aby nikdo nemohl říci, že jí nadržuje. Tlak cítila hlavně v Jindřichově Hradci, kde s trénováním dětí i dcery začínala. „Adéla se hned jevila jako talent a navíc byla dcerou trenérky. Byly jsme obě pod drobnohledem. Přišlo mi, že někteří rodiče měřili, kdo kolik vteřin stráví na palubovce. Ten tlak byl jeden z důvodů, proč jsem odtud odešla,“ vysvětlila.

S dcerou a několika dalšími hráčkami přešla přešla do Žirovnice. Do klubu, který nemá prakticky žádnou historii. Přesto patří mezi úspěšné. „Šla jsem za bývalým trenérem. Honza Dvořák klub v Žirovnici vybudoval. Obešel školy, udělal nábory. Odvedl tu kus poctivé práce,“ netají se obdivem ke svému trenérskému vzoru. Navzdory tomu, že na tréninky dojíždí padesát kilometrů s klubem už srostla. Neměnila by. „Je to o lidech. Jsou tu moc fajn, cítím takové rodinné prostředí. Všichni okolo mě jsou pozitivní. Kolegové trenéři, rodiče. Nejde se tu necítit dobře,“ vyznala se.

Zuzana Kubáňová malovat rozhodně umí.
Přivydělávala si malováním. Nebyli jsme na rohlíkách, říká Kubáňová

Ještě jedno pozitivum vidí. Možná to nejzásadnější. Partu holek, které trénuje. „U nich to není jen o házené. Jezdíme na společné víkendy. Teď před svátky jsme se s holkami potkaly, obešly jsme Žirovnici a natočily vánoční video. Bylo to moc fajn,“ svěřila se.

Skoro by se chtělo říci, že má své hráčky zidealizované. To by ale byla chyba. I Iveta Brabcová se umí naštvat. „Jsem pro ně kamarádka, ale neodpouštím prohřešky proti disciplíně. Když přijdou na trénink pozdě, když na něm nedělají, co mají, tak je ze mě pes. To pak dávám tresty,“ deklarovala.

Ještě jedno neodpouští. Kritiku druhých. „Každý musí vždycky začít sám u sebe, to je základní pravidlo,“ prohlásila a dovysvětlila to na konkrétním případu: „Měla jsem hráčku, která na lavičce pindala na druhé holky, co zrovna hrály. Vzala jsem si ji stranou a strašně jí vynadala,“ vzpomenula.

Pelhřimovský turnaj v taekwondu s letos neuskuteční
Medaile z turnaje budou rozdávat jako suvenýry

Při otázce, zda má raději talenty nebo dříče, moc dlouho neváhá. „Když se nám povedlo postoupit do žákovské ligy, přišla jsem o brankářku. Místo ní si tam stoupla holka z pole, která nikdy nechytala. Jenže na sobě tvrdě pracovala a dneska je výborná. Takové mám nejraději. Dříči jsou pravým zlatem týmu,“ dala na vědomí.

Teď často přemýšlí nad tím, zda její trenérská práce není marná. Věnuje se skupině děvčat, které čeká přechod na střední školu. V tu chvíli se končí se sportem víc než kdy jindy. „V Žirovnici není žádná střední škola. Pokud holky půjdou někam, kde se házená nehraje, je riziko, že s ní skončí, velké. Navíc nám nenahrává doba. Kdyby se byla normální sezona, měly by holky prožitky ze zápasů a tréninků, což by je drželo u sportu více. Teď nám nezbývá než doufat v to, že mají házenou rády natolik, že přes všechny ty potíže budou chtít pokračovat,“ svěřila se.