Bronz vybojovala čtyřiadvacetiletá členka klubu Taekwondo Lacek v kategorii do 53 kilogramů. Na Evropských hrách porazila na úvod Slovenku Gabrielu Briškárovou, pak ale prohrála se Španělkou Almou Marií Perezovou Parradovou, která nakonec brala stříbrnou medaili. Do boje o bronz se dostala z oprav, když zvítězila nad Kypřankou Despinou Pilavakiovou a medaili vybojovala v souboji s Němkou Elou Aydinovou. „Bronz z Evropských her řadím k největším úspěchům v kariéře. Je srovnatelný s druhým místem na mistrovství Evropy do 21 v Sofii v roce 2017,“ porovnává dvě evropské medaile Dominika Hronová.

Přiznává, že do Krakova jela s cílem zabojovat o medaili. Když se to ale podařilo, byla nejen šťastná, ale i dost překvapená. „Ani dva dny po závodě jsem pořád nemohla uvěřit, že jsem tu medaili získala. Na rozdíl od některých jiných soutěží, kde bronz berou automaticky obě poražené semifinalistky, jsme tady musely o bronz bojovat, já do toho dala všechno, a ono se to povedlo,“ vrací se k soutěži na Evropských hrách Dominika Hronová.

S taekwondem začínala v deseti letech, k tomuto sportu ji přivedl o necelé tři roky mladší bratr Tomáš. „Do té doby jsem chodila v Pelhřimově do sportovní gymnastiky. Taekwondo si mě ale získalo rychle. Už na druhých závodech, po pár týdnech, jsem vyhrála zlatou medaili a hned jsem věděla, že tohle je sport pro mě,“ vzpomíná na své začátky úspěšná reprezentantka.

V dalších letech vedl její kroky trenér Petr Lacek. „Petrovi vděčím za všechno, on má velkou zásluhu na tom, kde dnes jsem,“ připomíná Dominika Hronová. I proto se po návratu z Evropských her připravuje v těchto týdnech ve svém mateřském klubu v Pelhřimově.

Když po maturitě odešla studovat do Prahy, přešla postupně do reprezentační přípravy, kterou vede hlavní reprezentační trenér českého taekwonda Viktor Jankovský spolu s kondičním reprezentačním trenérem Tomášem Vodičkou. „Do tréninkové skupiny v Praze jsem přecházela postupně, když přišel covid, trénovala jsem ještě doma v Pelhřimově,“ upřesňuje Dominika Hronová, která v současnosti studuje magisterský obor civilní nouzové řízení na kladenské fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Sportovní novinkou byla pro ni právě kondiční příprava, která obsahuje spoustu atraktivních moderních prvků.

S Viktorem Jankovským a reprezentační kolegyní Petrou Štolbovou pak vyrazí na nejbližší mezinárodní akci, na Světové univerzitní hry, které se konají na přelomu července a srpna v Číně. Následovat bude světový pohár, v srpnu mistrovství Evropy olympijských vah v estonském Tallinnu a v září Grand Prix olympijského žebříčku dvaatřiceti nejlepších na světě, kde bude znovu závodit v olympijské váhové kategorii do 57 kilogramů. Grand Prix se uskuteční v Paříži, kde se za rok uskuteční olympijské hry.

Evropská medailistka Dominika Hronová se právě kvůli olympiádě chce za rok do Paříže vrátit. „Olympiáda v Paříži je můj velký sen, ale o účast budu muset ještě zabojovat. Na olympiádě není moje obvyklá váha do 53 kilogramů, budeme závodit spolu se soupeřkami v kategorii do 57 kilogramů, konkurence bude velká. Jasno bude po olympijské kvalifikaci, která se koná na jaře příštího roku v Německu,“ poukazuje na svůj nejbližší velký sportovní cíl Dominika Hronová, která je v žebříčku ve své olympijské váze v současnosti třicátá na světě.

Když bude mít v nadcházejících týdnech volno, bude určitě dál sledovat závody formule 1, což je jeden z jejích koníčků. Fandí Maxi Verstappenovi, na němž obdivuje jednu důležitou vlastnost, kterou by ráda uplatnila i ve své sportovní kariéře. „Líbí se mi, že nepochybuje o svých sportovních kvalitách. K úspěchům mu pomáhá sebevědomí, věří si, že uspěje. To mě inspiruje, chtěla bych jít stejnou cestou. Možná už mi to pomohlo v souboji o bronz teď na Evropských hrách,“ dodává úspěšná taekwondistka Dominika Hronová.