Divím se, že kolegové v týmu letos dokázali vydržet všechny moje nálady

Když se ohlédneme za letošní sezonou, jaké dojmy ve vás převažují?
Byla to sezona velice těžká, hlavně psychicky. Jsem ohromně ráda, že v nejdůležitější okamžik zimy se moje zdraví dalo do kupy a mohla jsme vybojovat olympijskou medaili. Tudíž i celá sezona je pro mě úspěšná.

I přesto, že jste neobhájila prvenství ve Světovém poháru?
Bohužel, letos mi obhajoba asi nebyla přána. O mých zdravotních problémech jste psali po celý rok, to nemusíme rozebírat. A pro mě je neuvěřitelné, že jsem mohla, kdybych ve finále svěťáku v Minsku nastoupila, bojovat o obhajobu. Pro mě samotnou je to překvapení. I kdybych přímo neobhájila prvenství, mohla jsem alespoň být mezi medailistkami. Nakonec je to sice až čtvrté místo, ale samotnou mě i tento výsledek překvapuje a dává mi síly do dalších sezon.

Proč jste na posledních chvíli v Minsku odřekla účast?
Nezlobte se, pro mě je to moc čerstvé. Nechci se k tomu vyjadřovat. (Trenér Petr Novák vysvětluje: „Martině něco prasklo v koleni při rozcvičování, a po všech těch letošních svízelích jsme nechtěli už nic riskovat. Martina byla v úterý u doktora, kde jí diagnostikovali natržený úpon.“)

Byla to pro vás letos nejtěžší olympijská sezona kariéry?
Určitě ano. Ale nechtěla bych mluvit jen o sobě. Musím říct, že jsem kolikrát divila, že to se mnou vydržel tým. Bývala jsem často dost nepříjemná. Ne, že bych jim dávala přímo za vinu své problémy. Rozhodně jsem jim však dávala vědět, že se mi nedaří a nejsem vůbec v pohodě. Za to bych se jim chtěla ještě dodatečně omluvit.

Vaše sezona byla zdravotně stejně prokletá, jako například u biatlonistky Gabriely Koukalové. Ta navíc sezonu ukončila a do Koreje nejela. Dokážete se vžít do toho, co prožívala?
Do její bolesti se nemohu úplně vcítit, nevím, co přesně ji trápilo. Jako každého v Česku mě samozřejmě mrzelo, že nemohla do sezony vstoupit a pokračovat ve svých skvělých výkonech. Samozřejmě jí přeji brzké uzdravení.

Vy jste o ukončení sezony vůbec neuvažovala?
Jakoukoliv jinou sezonu bych ukončila dřív. Nebo bych třeba nejela například začátek Světového poháru a jela až na konci sezony mistrovství světa. Takhle jsem asi možná až moc riskovala, ale protože byla olympiáda, podstupovala jsem to martyrium stále dál a nenapadlo mě sezonu nedojet.

Jaké jsou vaše další plány? Máte ještě motivaci pokračovat?
Největší motivací jsou pro mě lidé, které mám okolo sebe. Ráda bych proto závodila v dalším čtyřletém cyklu s tím stále větším týmem mladých závodníků, který se okolo nás rodí. Moc mě baví pomáhat mým nástupcům ke startu jejich kariéry ve velkém sportu.

Dá se z toho vyvozovat, že uvažujete o posunutí se z role jakéhosi mentora přímo do trenérské pozice?
Jak jsem říkala, mě ohromně baví někomu poradit jako starší koleta. Samozřejmě se tak děje i po konzultacích s Petrem, abych jim neřekla něco špatného. Ale jinak o tom zatím moc neuvažuji, od jedenácti let jezdím po světě, bydlím po hotelích… Je to opravdu hodně náročné.

Ve vašich šlépějích začíná kráčet i dcera vašeho otce Barbora. Můžeme se těšit, že si jedno spolu zazávodíte?
Je jí teprve osm, to se asi nestane, abychom spolu závodily. (směje se) Ona kouká na všechny mé závody, když jsme někdy spolu na soustředění, tak chce jezdit se mnou. Zatím to však má víc jako zábavu. Ale je hodně ctižádostivá a paličatá, tak třeba to někam dotáhne.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Nejdříve se musím pořádně vyléčit. Čeká mě toho hodně, ani přesně nevím, co všechno bude následovat.

Neplánujete ani dovolenou?
To také ještě moc rozmyšlené nemám. Opravdu prvotní věc je pro mě dát se do kupy, teprve potom mohu myslet na dovolenou. Stejně jsem na tom s přípravou plánováním letní sezony. Teď jsem hlavně moc ráda, že už je to všechno za mnou.

Prozradíte alespoň vysněnou destinaci, kam byste si přála vyrazit?
Především se těším, až budu doma, nebudu muset nic dělat, na nic myslet. Protože ta zodpovědnost v této sezoně byla ohromná a strašně vysilující.