V cyklistickém duelu by vám tento muž pravděpodobně „nasadil“ v prvním kopci a počkal by až doma. To, co sváteční řidič najede autem, to Rosický zvládne v sedle bicyklu.

Za jedenáct let dokázal ujet sto tisíc kilometrů, a takovou porci zvládl jen každodenním tréninkem. „Pořádně jsem začal jezdit po malé mozkové příhodě. Lékaři mi říkali, že se mám víc hýbat, a tak se hýbu,“ poznamenal Stanislav Rosický. Svůj výkon oslavil s kamarády pod slavobránou.

O dalších sto tisíc se už ale pokoušet nehodlá. „Trochu to omezím, chci jezdit tak čtyři až šest tisíc kilometrů ročně,“ hodil rukavici amatérským cyklistům.

Stanislav Rosický není jediným seniorem, který ve Vojnově Městci jezdí na bicyklu. Patří do sportovní party, která každou středu vyráží do okolí na zpravidla čtyřicetikilometrovou projížďku. Borci sportují společně, jeden podporuje druhého, jezdí se i v obávaném háku.

Neoficiální vstupenkou do tohoto elitního klubu je důchodový věk. Benjamínkem sestavy je nyní třiašedesátiletý Karel Malivánek starší. „Připojil jsem se k nim poměrně nedávno, protože jsem v důchodu teprve rok. Oni už jezdí léta,“ uvedl Malivánek senior.

Parta se dokonce rozdělila na dvě výkonnostní skupiny. „Jezdím v béčku. Nemůžu je předjíždět, to nejde,“ smál se Karel Malivánek. Používají se horská i silniční kola. „Co kdo našel doma, chlapi mají pěkná kola, já už mám takovou herku,“ usmál se Malivánek.

Stanislav Rosický se k partě o středách pouze připojuje, v ostatní dny jezdí sám. „Snažím se trénovat každý den včetně víkendů. Oblíbil jsem si lesní stezky v okolí. Je tam klid bez aut, i ten vzduch je lepší. Na silnici se ale tak