Šestý Jiří Šacl, čtvrtý Lukáš Kourek, třetí Petr Vitner. A k dovršení všeho dobrého pak na úplném vrcholu stanula novoměstská diskařka Jitka Kubelová. „Začátek sezony byl velmi dobrý, ale pak se to se mnou trochu vezlo," kriticky přiznala dvaadvacetiletá nejlepší krajská atletka.

Jitko, předpokládám, že vítězství v anketě o nejlepšího atleta kraje vás bezesporu potěšilo?

Samozřejmě jsem z něj měla radost. Ale pro mě jsou podobné akce cenné z trošku jiného pohledu. S ostatními sportovci, ale nejen s nimi, se totiž mohu potkat i jinde než pouze na stadionu či v hale.

Jak byste vlastně sezonu z vašeho pohledu zhodnotila?

Začátek byl velmi dobrý, ale pak už to bylo přece jenom horší. Podle prvních výkonů a výsledků to vypadalo na super ročník, ale poté už to nebylo ono. Měla jsem pár problémů v osobním životě a všechno se to na mě nahromadilo. K tomu ještě přidejme studium na vysoké škole, takže nic jednoduchého. Ale doufám, že už to bude jen a jen lepší.

Studium na ČVUT vám dává zabrat?

Člověk si musí v průběhu každého dne najít prostor na tréninky i školní povinnosti. Další věci už se do toho jen těžko vsoukají, protože den má bohužel jen 24 hodin (smích). V letním semestru mě ovšem čeká bakalářská práce, kdy nebudu muset trávit tolik času ve škole. Proto by to mohlo být klidnější.

Vrcholem letošního roku bylo červencové mistrovství Evropy do 22 let ve finském Tampere. Jak s bezmála půlročním odstupem hodnotíte sedmé místo, které jste vybojovala?

Jak už jsem říkala hned po šampionátu, za to sedmé místo jsem ráda. Ale za výkon, který mě k němu přivedl, se stydím. Myslím si, že jsem mohla hodit daleko víc než 53,58. Zklamáním to pro mě bylo i z jiného důvodu. Na posledním mistráku před šampionátem jsem totiž hodila za 57 metrů a věřila jsem, že formu potvrdím i v Tampere.

Na velkých evropských akcích se vás jakoby držela smůla. Nebrnká vám to občas na psychickou strunu?

To ani ne, přehnanou nervozitou rozhodně netrpím. Na každý závod se těším a předešlé podniky nijak neřeším. Jenže disk je technická disciplína, náročná na psychiku. Člověk se musí ‚vyzávodit' a někomu to holt trvá déle. Sama na sobě pozoruji v tomto směru znatelné pokroky, ale ještě to chce nějaký čas.

V domácích závodech to od vás však byla úplně jiná káva. Soupeřkám jste příliš šancí nedávala.

Většinou to bylo dobré. S domácími závody jsem byla v devadesáti procentech případů spokojena.

Zřejmě největší váhu měl váš triumf na republikovém mistrovství, na němž jste zdolala i Věru Cechlovou?

Radost jsem měla velkou, bylo to jedno z mých přání, i když holky z toho byly asi trošku zklamané. Přece jenom je pravdou, že zatímco já byla kousek pod osobákem, ony za svým maximem docela zaostaly. Měla jsem ten den štěstí.

Jedna sezona končí, ale ta další bude za chvíli pomalu klepat na dveře. S jakými cíli do ní půjdete?

Hlavním cílem bude kvalifikace na evropský šampionát do švýcarského Curychu. Na něm bych chtěla předvést co nejlepší výkon, se kterým bych byla, doufám, že už konečně, spokojena. Od toho se pak odvine i spokojenost s umístěním. V dalším ročníku bych také chtěla překonat hranici šedesáti metrů, to je druhý velký cíl.