Často se v předpovědích nemýlí, a měl pravdu i tentokrát. Rychlobruslařka Karolína Erbanová možná předčila i jeho očekávání. Závod Světového poháru na 1 000 metrů v Charbinu v sobotu ovládla. „V cíli jsem měla opravdu zvláštní pocity. Většinou vidím na tabuli u mého umístění čtyřku, pětku, někdy i jedničku ale pokaždé vím, že po mně ještě pár dalších párů pojede," líčila později. „A teď jsem věděla, že jsme s van Riessenovou poslední pár. Tohle byl pro mě nový pocit. Dojela jsem a věděla, že už nikdo další na startu není," dodala.

Včera přidala na stejné distanci druhé místo, když ji o pouhou tisícinu sekundy porazila domácí závodnice Čang Chung.

Už jste stihla sobotní triumf oslavit?

Oslavovat ani nepotřebuju. Oslavím to tím, že si doma lehnu a pustím si Popelku. Jsem samozřejmě strašně ráda, ale musím zůstat nohama na zemi. Vím, že tu chyběly Richardsonová nebo van Beeková. Ale jak se říká, na to se historie neptá. Jela jsem sem s tím, že tady chci urvat co nejvíc bodů. Lepší už to být nemohlo. Ten led byl špatný, nedržel. Spousta holek, co to rychle rozjely, pak zkapaly.

Vy ne…

Snažila jsem se jet s rozmyslem. Spoléhala jsem v sobotu na to, že na konci jedu malou zatáčku. Svezla jsem se za van Riessenovou při střídání a říkala si: Nenechám ji ujet, nenechám. Napálila jsem to a pak už byl naštěstí cíl.

Včera jste pak byla druhá o tisícinu sekundy. Myslela jste si, že jste v cíli dřív než Číňanka?

Když jsem projela, tak na tabuli na chvilinku skočilo, že máme stejný čas, ale že ona je první a já druhá. Pak jsem objela kolo a najednou tam naskočily u obou jedničky. Tak si říkám: Aha, to ještě bude zajímavé. Nakonec jsem se až před vyhlášením definitivně dozvěděla, že jsem druhá. Oni to zkoumali, ale nechali to tak.

Tisícina vteřiny. Co to vůbec je?

Ani si to nedokážu představit. Možná že kdybych měla delší nože, byla bych tam dřív.

Dařilo se vám navzdory zdravotním problémům. Trenér říkal, že vás bolí záda…

To je pravda, trošku mě chytla. Už dlouho jsem nebyla doma a nemohla jsem si je nechat napravit. Toho cestování je moc, jedu všechny svěťáky od Heerenveenu, pět týdnů vkuse.

Těšíte se domů?

Ano. Hodně lidí se mě tady ptá, jak to zvládám, že mám v nohách pět svěťáků v řadě. Já věděla, že to bude těžké, jen jsem si to nechtěla připouštět. Ale domů se opravdu těším, víc než kdy jindy.

Objel takovou porci závodů ještě někdo?

Možná nějací chlapi, to nevím. Ale jeden německý reportér mi říkal, že jsem jediná ženská, která to zvládla všechno. Třeba Kanaďanky Nesbittová a Schusslerová jely čtyři poháry vkuse, ale Charbin už vynechaly.

Teď jste vedoucí ženou Světového poháru na 1 000 metrů. Jak to zní?

Užiju si to přes Vánoce a pak se obávám, že mě z této pozice budou chtít srazit zpátky. Ale na druhou stranu na kiláku se může stát všechno. Každopádně si to vychutnám a budu se na to pořadí na webových stránkách isu.org chodit koukat každý den.

Už věříte tomu, že byste z olympijských her v Soči mohla přivézt medaili?

Věřím. Ale pořád se radši soustředím na to, co je teď.

Je tu nová vlna úspěšných českých sportovkyň. Závod Světového poháru vyhrála i biatlonistka Soukalová.

Je super, že se jí to povedlo. Já vždycky fandím ostatním sportům, a mladým zvlášť, mám pokaždé radost, když se někdo takhle mladý prosadí. Do třídy chodím i se snowboardistkou Evou Samkovou.