Co vás tehdy vedlo k názoru, že přestože jste doběhly čtvrté, budete nakonec odměněny medailí?
Tušila jsem, že Rusové udělají všechno pro to, aby získali nějakou medaili. A v té štafetě měli asi největší naději. Přiznávám, že jsem celkově byla docela skeptická k tomu, jak to tam chodí.

Pamatujete si ještě na ten závod?
Vybavuji si v podstatě jen dojezd do cílové rovinky, kde jsem předávala štafetu a měla jsem při tom pocit, že mám nejvíc energie ve svém životě. Přišlo mi, že jsem ujela sotva kilometr a ne celou vzdálenost svého úseku. Říkala jsem si, že bych klidně pokračovala i na další úseky. (směje se)

Sledovala jste potom průběh celého procesu odebrání medailí?
I když jsem se v biatlonovém prostředí už nevyskytovala, kauzu jsem vnímala. Registrovala jsem občas zprávy z médií a podobně. Říkala jsem si, jestli k tomu vůbec někdy dojde. Přišlo mi to jako nekonečný příběh, ty roky byly fakt dlouhé. Chvílemi jsem už i přestávala doufat. Naštěstí bylo spravedlnosti učiněno za dost a jsme rády, že to takhle hezky vyšlo.

Markéta Davidová.
Davidová se ve stíhačce probojovala na osmé místo. Z výhry se raduje Olsbuová

Nyní jste si je tedy opravdu převzaly. S jakými pocity?
Vnímám to do jisté míry jako satisfakci za náš boj proti dopingu, který jsme tenkrát s lidmi z reprezentace vedli. Snažili jsme se bojovat za to, aby všichni měli rovné podmínky z hlediska přípravy i antigopingu. I když to není takové, jako kdybychom dostaly tu medaili na místě, ale alespoň nějaká odměna po té době přišla.

Medaili jste dostaly po devíti letech, ale zase jste ji přebíraly před opravdu fantastickým publikem…
Jsem ráda, že jsme si ji mohly převzít tady v Novém Městě na Moravě, protože si vážně pro to neumím představit lepší příležitost. Všechny máme na toto místo spoustu krásných vzpomínek. Pro mě osobně je Vysočina Arena top areál. Srdcovka celé mojí kariéry.

Jste schopná si medaili ještě nějak emočně užít?
Konkrétně k tomu závodu už mi to moc nejde. Protože se přiznám, že kdybychom stály na stupních vítězů tam, asi si dovedete představit, jaké by to bylo. Takhle to úplně nedokážu. Přesto mám v sobě emocí hodně. Jsou právě z návratu do Nového Města na Moravě, protože se mi vybavuje nejhezčí den mojí kariéry, kdy jsem tady vyhrála závod s hromadným startem. To byly momenty, na které nikdy nezapomenu.

Člen servisního týmu české biatlonové reprezentace Samuel Závalec ve svém pracovním království.
Takový mají jen velmoci: nahlédněte do kamionu biatlonistů, už je v Novém Městě

Co cítíte vůči vašim tehdejším soupeřkám, která vás nečestně o tu radost připravily?
Necítím vůbec nic. Myslím si, že to tak je i správně. Není ve mně žádná nenávist nebo něco podobného. Věřím, že pro ně být sportovcem v té zemi také není úplně jednoduchá pozice. Umím si představit, že musí čelit ohromným tlakům, které my si ani nedokážeme představit. Nejvíce mě na tom mrzí, že mé kamarádky Jitku Landovou a Evu Puskarčíkovou připravily o jejich největší den kariéry. Možná by se po olympijské medaili jejich kariéra ubírala i jiným směrem.

Jaký bude osud vaší bronzové olympijské medaile?
Dlouhou dobu jsem o tom přemýšlela. Byla bych ráda, kdyby ta medaile ještě někomu pomohla. Dospěla jsem proto k tomu, že bych ji ráda prodala a výtěžek použila na charitativní účely. Aby nezůstala jenom u mě, ale měla jakousi nadstavbu.

Hned první den závodů Světového poháru v biatlonu se Vysočina Arena velmi solidně zaplnila a fanoušci z mnoha zemí vytvořili závodníkům báječnou atmosféru na stadionu i u trati.
OBRAZEM: Byli jste na biatlonu ve Vysočina Areně? Najděte se na našich fotkách!

Zmínila jsem skvělé diváky v Novém Městě na Moravě. V čem jsou zdejší fanoušci výjimeční?
Ať si říká kdo chce co chce, Češi fandí nejlépe ze všech národů. Když jsem třeba stála na střelnici, úplně mě z toho hluky bolely dutiny. To je prostě nepopsatelné. Nikde jinde jsem se s tím nesetkala.

V současnosti natáčíte osobní dokument, působíte jako expertka v České televizi. Jaké máte plány do budoucna?
Už jsem dávno přestala plánovat. Víte jak to je. Člověk míní, ale ve finále je všechno jinak. Chtěla bych především dělat věci, které mě baví. To je pro mě v tuto chvíli nejdůležitější. Určitě se budu dál věnovat svému nadačnímu projektu, ve kterém pomáháme lidem s hendikepem a poruchami příjmu potravy. To je činnost, kterou dělám už přes čtyři roky a ohromně mě to baví.