Být na závodech je pro Poiréeho dovolená

Od loňského května je totiž trenérem norského záložního týmu. Jako kouč už začíná sbírat solidní úspěchy. Svěřenci jeho a šéftrenéra Egila Gjellanda se prosadili i v Novém Městě na Moravě, kde se uskutečnil pátý díl IBU Cupu.

A Poirée hledí ještě dál. „Dovedu si představit, že jednou budeme trénovat tým s Ole Einarem Björndalenem.“

Předpokládám, že s výsledky vašich svěřenců jste spokojený. Jak to vidíte vy?
Byl to úžasný víkend. Podařilo se nám skvěle připravit lyže, a to naši závodníci dokázali prodat. Celý tým velmi dobře pracoval, jsme velmi šťastní.

Vyprávějte mi, prosím, příběh, jak se Raphaël Poirée stal trenérem norských biatlonistů.
Je v podstatě strašně jednoduchý a krátký. Se svou ženou Liv Grete a našimi třemi dcerami žiju v Norsku. Loni v květnu jsem dostal od svazu nabídku, abych šel norský tým trénovat. Neváhal jsem a přijal ji.

Jaké byly největší vaše pohnutky?
V Norsku je biatlon na velmi vysoké úrovni. To se s Francií nedá srovnat. Tam je dobrých tak deset dvanáct závodníků a potom už je mezera. Norsko má velkou základnu, skvělé závodníky, ty nejlepší trenéry. Taky zázemí, servis a podmínky jsou nejlepší. V tomto směru se Norům nikdo rovnat nemůže. Je to pocta a čest pracovat v takovém týmu.

Změnil se tím hodně váš život?
Ze začátku jsem vedl dva závodníky, teď už jsme tým. Je to velká změna v životě a těžký přechod. Jenže já měl skvělý start, a to je důležité.

Nestýská se vám po Francii?
Musím přiznat, že ne. Nechybí mi Francie, stačí, když se tam podívám v rámci dovolené. Cítím se jako Nor.

Uvažujete, že byste tedy přijal norské občanství?
Ne, neuvažuju o tom a ani nechci. Narodil jsem se jako Francouz, a tak to taky už zůstane.

Jaký je to pocit, když nyní trénujete závodníky jako Frode Andresen, Stian Eckhoff. Jsou to mistři světa a vaši bývalí velcí soupeři…
Všichni jsou to dobří závodníci a vědí, o co jim jde. Nemám s tím žádný problém. Naprosto se respektujeme.

Jaká je náplň vaší práce? Máte na starosti nějaké segmenty, třeba střelbu, nebo některé závodníky?
Já jsem měl biatlon postavený na skvělé střelbě. To neznamenalo jen odstřílet za nula, ale také co možná nejrychleji. Ale abych odpověděl, tak trénuju všechno. To znamená v našem týmu se komplexně věnujeme závodníkům. To je důležité, protože biatlon také není jen střelba a běh na lyžích. Je to koktejl mnoha věcí, takže trénovat nelze odděleně. Uvedu jeden příklad. Střelba není jen ten akt na střelnici, ale musíte se na ni připravit už pár set metrů před ní.

Dostáváme se k tématu, se kterým jste asi počítal.
(skočí do řeči s úsměvem) A které to je?

Ole Einar Björndalen.
(smích) Tak to jsem opravdu nečekal.

Opravdu? Tak spusťte!
Je to výjimečný závodník a je to zvláštní pocit být jeho trenérem. Ale platí to samé, co jsem řekl u Frodeho nebo Stiana. Vzájemně se respektujeme.

Čím mu můžete být užitečný? Oba jste zvedali diváky ze sedadel, biatlon vám vděčí za hodně. Nechci, aby to vyznělo nezdvořile, ale Ole je jiný typ závodníka, než jste byl vy…?
(úsměv) Třeba právě v té střelbě…Ale vážně, právě Ole Einar by odpověděl sám. On je bezesporu velká hvězda, ale ta velikost je v tom, že se chce pořád zlepšovat. Jako kdysi já. Takže on neváhá zeptat se na radu Emila Svendsena, který začínal jako běžec. Studuje Rusy, jak střílí. My si máme o biatlonu co říct, a on každou radu bere vážně.

Co budoucnost?
Já si dovedu živě představit, že budeme spolu trénovat tým.

Jste přátelé?
Bezpochyby.

close zoom_in A co jako bývalí soupeři?
Rivalita je dobrá věc. Posouvá vás dál. Na olympiádu do Salt Lake City Ole nepřijel jako největší favorit a vyhrál, co se dalo. To mě motivovalo, musel jsem mu to vrátit. Ale abych to dokázal, musel jsem se zlepšit. Tvrdě pracovat a jít nahoru. To se mi povedlo na světovém šampionátu v Oberhofu v roce 2004. Jenže potom jsem měl hodně oficiálních povinností, a to se na mně podepsalo. Zlepšil jsem se, ale ne tolik jako jiní. Výsledek toho byl pokles výkonnosti.

U biatlonistů je puška prodlouženou paží. Předpokládám, že u vás to platilo dvojnásob?
Puška je hodně důležitá. Pořád jsem ji vylepšoval, staral se o ni. Musím říct, že na té mé toho zbylo jen hodně málo původního.

Vy jste vyhrál mnoho závodů. Je nějaký, který vám obzvlášť utkvěl v paměti?
Ne, vždycky jsem se díval jen dopředu. Závod, který skončil, se stal pro mě minulostí.

Co třeba olympiáda v Salt Lake City, kde jste získali medaili vy i vaše žena Liv Grete?
Ten samý případ.

Liv Grete kdysi prohlásila, že pokud budete mít dcery, budou závodit za Norsko, když kluky, tak za Francii. Máte tři holky, tak jak to bude?
(smích) No, comment. To byl spíš takový vtip. Uvidíme, jestli budou vůbec závodit.

Jak se cítíte v rodinném kruhu? Nabíjí vás energií?
Samozřejmě s rodinou jsem šťastný, ale jestli mě nabíjí? (smích) Já mám doma i s Liv čtyři holky, dětem jsou šest let, dva roky a tři měsíce. To je pořád samé blablablabla… Katastrofa. Být tady na závodech je vlastně pro mě dovolená.

Vraťme se zpátky k trénování. Má někdo z vašich svěřenců, kteří závodili v Novém Městě, šanci dostat se na mistrovství světa v Koreji?
Maximálně Hans Martin Gjedrem. A i on to bude mít hodně složité.

A v roce 2013, kdy bude šampionát právě tady?
Jsem přesvědčený, že minimálně tři až čtyři. Tenhle tým má velkou sílu.

Co vůbec říkáte novoměstské střelnici?
Je perfektní, jako celý stadion. Vím, že Nové Město má velkou tradici v běhu na lyžích. To je na areálu vidět. Teď už jen zbývá, aby se naplnil pětadvaceti tisíci lidí.

Máte dobré informace, přesně takovou kapacitu má pro mistrovství světa mít!
Snad vytvoří i tu pravou biatlonovou kulisu.

Vyzkoušel jste si vůbec střelnici na vlastní kůži?
Neměl jsem čas, pořád jsem v práci.

-----------------

RAPHAËL POIRÉE

---------------

Čtěte také: Gjedrem ovládl i stíhací závod