Jak jste si užil chvíle slávy a pobyt na stupních vítězů?
Pro mě to bylo něco nového, neuvěřitelného. Dlouho jsem to vstřebával, a částečně to vstřebávám i teď. Všechno v cíli plynulo tak rychle, že mi to celé došlo až později. Když jsem stál na stupních vítězů, byl jsem trochu dojatý a začalo to na mě působit. Byl to skvělý zážitek a budu jenom rád, když se někdy zopakuje.

Vašemu úspěchu přihlížela i Eva Adamczyková, která podobné momenty důvěrně zná. Mluvili jste spolu po vašem bronzovém závodě nebo cestou domů?
Pro nás bylo téma stupňů vítězů mužů dlouho v nedohlednu. Ale letošní sezóna to trochu převrátila. Nastartoval to Kryštof Choura čtvrtým místem v San Moritz. Potom jsme se s Janem Kubičíkem dostali do semifinále v Sierra Nevadě. Takže jsme tajně doufali, že by to mohlo brzy přijít. Evka po závodě za mnou běžela, ječela a radovala se, takže to prožívala, jako by vyhrála sama. Bylo to od ní super gesto. Vím, že to prožívá i za nás. Z její strany to byla čirá radost.

Konečné pořadí SP: 1. Grondin 952 (Kan.), 2. Hämmerle (Rak.) 604, 3. Bolton (Aust.) 552, …26. Choura 138, 28. HOUSER 131, 37. Kubičík (vš. ČR) 56.

Takže když řeknu jméno Michal Novotný, budete vědět, koho myslím?
Samozřejmě. Už jsem se s ním párkrát viděl, známe se a vím, že poslední stupně vítězů byly nějakou dobu zpět.

Patnáct let.
Je to až neuvěřitelná doba. Ale jsem rád, že to čekání skončilo.

Pomohl vám úspěch v Kanadě zapomenout na smůlu z olympiády v Pekingu?
Teď, když se spolu bavíme, je Peking zapomenutý. Určitě však na to budu pořád vzpomínat. V současnosti ale vím, že jsem se posunul v ježdění a myslím si, že budu konkurenceschopný na další olympiádě. Pokud se tam samozřejmě dostanu, což bude moje hlavní úsilí na další sezónu. Beru to jako satisfakci, že se ta dřina po nepovedené olympiádě vyplácí a vím, že to dělám dobře.

Ve Světovém poháru jste skončil osmadvacátý se ziskem sto jedenatřiceti bodů. Jste s tímto výsledkem spokojen?
Je to můj dosavadní nejlepší výsledek. Nikdy jsem nebyl v top třicet, takže vidím stoupající tendenci. Když jsem koukal na statistiky na svém profilu, daří se mi postupně dostávat blíž k té třicítce. Letos jsme tam dva, všichni tři reprezentanti jsme v top čtyřiceti, což by nám mělo přinést další místa na novou sezónu. Dává to možnost, aby se tam mohli podívat i mladší kluci, co s námi jezdí. Myslím, že pro naši disciplínu je tohle snová sezóna. Když půjde dobře i letní příprava a všechno klapne, mohlo by nás jezdit zase víc.

Mluvil jste o příští olympiádě. Jaká jsou snowboardová nominační kritéria?
Nominační kritéria jsou taková, že musíte mít minimálně stovku bodů, účastnit se Světového poháru a být minimálně jednou do třicítky. V celkovém pořadí Světového poháru musíte být do třicátého druhého místa, protože na olympiádu jede právě jen dvatřicet kluků a dvaatřicet holek. Za stát mohou jet jen čtyři jezdci, takže i když je někdo třeba ještě pětatřicátý a splní tři ostatní kritéria předtím, má velkou šanci se do té kvóty dvaatřiceti dostat. Většinou tam bývají víc než čtyři Francouzi, Američani, Italové a žebříček se nakonec ještě zredukuje.

Jak jste svůj úspěch oslavil?
Ještě při Světovém poháru v Gruzii jsme se dohodli, že pokud někdo z kluků bude do konce sezóny na bedně, celý tým si obarví hlavu na platinovou blond. Takže v Kanadě proběhlo barvení, Evka nás všechny nabarvila. Ale dáma šla až teď v Čechách k profíkům. Nám by se do rukou nesvěřila. (směje se)

Máte po sezóně. Předpokládám, že v nejbližších dnech budete především odpočívat?
Chystám se do Třebíče za rodinou a kamarády, oslavit to s nejbližšími. Dám si týden dva volnější, ale i během odpočinku budu kontaktovat kondičního trenéra a chystat plán na další sezónu. Chci si dát chvilku pauzu, ať si tělo odpočine. Jsem rád, že jsem to ve zdraví všechno vydržel, i když nás trápily bolístky, nemoci, nachlazení a teploty. Jsem rád, že jsme to zvládli a můžeme nabrat síly na další sezónu.

Najdete si čas i na fotbal?
Určitě. Na to se také chystám. Už jsem se bavil s klukama, že bych si s nima šel rád kopnout. Uvidíme, jak to vyjde. Rád bych si zahrál, protože už si skoro ani nepamatuji, kdy jsem měl míč u nohy. Ale musím to brát trošku lehčeji, ne moc na vážno, protože je to kontaktní sport a nechci riskovat zranění. Ale když přijedu, myslím, že budou rádi, že si spolu zase zahrajeme.

A jen tak někde na plácku, nebo si zahrajete i oficiální zápas?
Zápas ještě nevím. Já už jsem v posledních letech tolik nehrál. Mám kamarády ve Starči, kam jsem také přestoupil, protože jsme se domlouvali, že bych mohl hrát s nima. Ale moc jsem toho zatím nenahrál. Kdybych byl v nějaké vyšší soutěži, tak už by se se mnou dávno rozloučili. Tady si myslím že ta možnost si zahrát, když přijedu, je. Aspoň doufám. (smích)