Na Světovém poháru v Ruhpoldingu 2013 byla třetí členkou bronzového týmu Kristýna Černá, v životním závodě pak finišovala Veronika Zvařičová.
„Co bylo před třemi lety? Myslíte Ruhpolding? Jo, to se nedá zapomenout, ale já nejsem člověk, který by se upínal do minulosti na jeden závod. V každém případě na to je však krásná vzpomínka, teď ale potřebuji předvést zase nějaký výsledek," usmívá se Černá a dodává: „Byla to zkušenost jako blázen, bylo by hezké na ni navázat."
Krásnou vzpomínku nemusela dlouho hledat v paměti ani Veronika Zvařičová. „No jasně, štafeta v Ruhpoldingu. To si vzpomenu, to byl hned další hezký zážitek hned po Vánocích," usměje se juniorská mistryně světa ze štafety a dodává: „Od té doby se ale udála spousta věcí. Bohužel jsem se zhoršila střelecky i běžecky. V každém případě ta cílová rovinka před třemi lety byl fantastický zážitek."
S ještě nedávným úspěchem však nyní ostře kontrastuje přítomnost. Obě biatlonistky se trápí, výrazně se na nich podepsaly nejen zdravotní problémy. Kristýna Černá prodělala v roce 2014 těžkou mononukleózu, slavné to nebylo ani v letní přípravě na stávající sezonu.
„Já jsem letos moc netrénovala, pořád se projevuje pauza kvůli nemoci. Na podzim jsem brala dlouho antibiotika. Nečekala jsem od sebe nic velkého, chtěla jsem se jen porovnat s holkami. Doufám, že to bude v příští sezoně lepší. Musím naskočit do biatlonového vlaku hned na začátku, a pak to bude určitě lepší," věří mladá biatlonistka z České Třebové.
close
zoom_in
Před IBU Cupem proto na sebe velké nároky nekladla. „Docela dobré na střelnici, každý den jsem dala po jedné chybě, akorát na trati to mohlo být lepší. Poslední kolo jsem toho měla vždycky už plné zuby. Jsem spokojená, ale běžák pořád není to, co by měl být," dobře ví Černá.
To u Veroniky Zvařičové přišel sešup ještě rychleji. Hned v témže roce v květnu měla autonehodu. Z ní se oklepala a sezona 2014/15 slibovala návrat na ztracené pozice. Jenže… „Po nehodě jsem se do formy jakžtakž dostala, ale teď není. V létě jsem udělala blbost a mám problémy s nohama. Zakyselují se mi, nejde to. Přechodila jsem nesmyslně angínu, trénovala jsem v ní naplno a teď sklízím, co jsem zasela."
Vrátila se aspoň do B týmu, ukázala srdce bojovnice a věří v návrat. „Letos je to trápení. Jsem ve fázi hledání motivace. Snažím se motivovat sama sebe hlavně vnitřně, abych to nevzdávala, že se to zlomí. Snažím se pro to udělat všechno, ale není to jednoduché, když se vůbec nedaří."
Chvílemi pomýšlela i na konec kariéry. „Minulý týden jsem byla hodně psychicky vyřízená a měla jsem černé myšlenky. Sama jsem si řekla: ‚Veru, musíš se z toho radovat a nestresovat se. Svět se nezboří, když s biatlonem skončíš. Zkusíš něco jiného,' ale moc to nepomáhá."
