Jeho nejlepším výsledkem tak zůstane 11.místo zvytrvalostního závodu.

„Ještě že mám aspoň bronz ze štafety, jinak by mě už tady asi nikdo neviděl,“ smál se vyhlášený recesista.

Se svými výkony asi moc spokojený nejste, že?

Nevím, jestli se sem budu vracet vdobrém. (smích). Individuální závod ještě šel, mrzí mě ty čtyři chybky, jinak to mohla být placka. Abyla by izlatá, kdybych zastřílel jako Boušek (Michal Šlesingr– pozn. autora). Ve sprintu jsem to chtěl zlepšit, ale střílel jsem ještě třikrát hůř. Tak uvidíme, jestli se sem budu rád vracet.

Závěr se vám ale vydařil, máte aspoň bronz ze štafety…

Ale jo, konec dobrý, všechno dobré. To bych potvrdil.

Jako finišman jste ve štafetě vyrážel smírnou ztrátou na Němce, motivaci jste měl určitě velkou?

Motivace na medaili byla veliká. Když jsem vyrážel na trať, na třetí místo jsme ztráceli deset sekund, Nor sRusem byli kousek dál. Bylo jasné, že se obronzu bude rozhodovat na střelnici.

Střelecky se vám tady nedařilo, ale při klíčové ráně, kdy celý stadion kolaboval, jste nezaváhal. Věřil jste si po předchozích nezdarech?

No kdybych zkolaboval ještě já, bylo by to špatný. Kdo by to doběhl? Čekal jsem na ránu, snažil jsem se na ni zkoncentrovat, protože vtakové chvíli jde koncentrace do kytek. Kord když už je jednou nohou natrati.

Sbronzem jste spokojený?

Ve štafetě je všechno možné, ale já jsem očekával, že to Michal rozběhne dobře. Tomáš jel perfektní úsek, Ondra malinko zaváhal na ležce, ale potom už jel taky velice slušně. Zlato je zlato, ale bronz je takydobrý.

Co jste říkal atmosféře?

Mám tady dost příbuzných, takže jsem si to zařídil. Dokonce imůj fanclub dorazil. VNěmecku na Světovém poháru je samozřejmě bouřlivější, ale nikdo nám tam nefandí jako tady.