Jenže německý biatlonista Michael Rösch se potýká s poklesem formy. Vypadl z A týmu a v druhořadém IBU Cupu se dvakrát umístil ve druhé polovině první desítky. „Bohužel musím přiznat, že mám špatnou sezonu. Olympiáda se pro mě uzavřela už dávno,“ posteskl si

Zkuste zhodnotit vaši účast v obou novoměstských závodech…
Mrzí mě výpadek ve střelbě. To platí hlavně ve vytrvalostním závodě. Vleže to šlo, trefil jsem všechny terče. Jenže ta zatracená stojka. Čtyři chyby nemůžu udělat, taková ztráta se nedá smazat nikde. Ani ve Světovém poháru, a ani ne v IBU Cupu.

A co sprint?
Bylo to těžké. Na střelnici se točil nepříjemný vítr. Běžecky jsem se cítil dobře, ale opět jsem udělal hodně chyb. Se třemi trestnými okruhy se nedá moc pomýšlet vysoko. Je to škoda, ale co se dá dělat. Bohužel mě to provází celou sezonou.

Jak to vypadá s vaší účastí na olympijských hrách?
Tahle sezona je pro mě učiněná katastrofa. Nevím, proč. Teď už se to trochu zlepšuje, ale první tři týdny v sezoně byly pro mě hodně špatné.

Je to pro vás velké zklamání?
Ano, jsem zklamaný. Ne, počkejte. Velmi zklamaný. Já jsem celý rok velmi tvrdě pracoval, ještě na podzim to vypadalo, že je všechno super. Jenže potom se všechno zlomilo. Nevím, proč, škoda.

Nesnižuje to vaši motivaci do zbytku sezony?
Řeknu to takhle. Hledá se těžko, ale musím dál bojovat a nevzdávat se.

Jaké cíle jste si tedy vytyčil do konce sezony?
Musím se pokusit zase najít takovou tu radost do biatlonu. Pár závodů do konce ještě zbývá, potřebuju získat další chuť, udělat pár dobrých výsledků. Snažím se neohlížet zpátky a dívat se do budoucnosti, ale z chyb se poučit musím.

-----------------

…Buchholzová končí

Určit největší osobnost pátého dílu IBU Cupu není vůbec těžké. Německá biatlonistka Sabrina Buchholzová nenašla přemožitelku. Zvládla dramatický závěr vytrvalostního závodu, ve sprintu pak ovládla startovní pole rozdílem třídy.

„Cítila jsem se dobře, hlavně běžecky. Také mi pomohlo, že jsem startovala s vyššími čísly. Na trati jsem měla přehled,“ tvrdila.

Zdá se, že vám novoměstské tratě sedly úplně dokonale, že?
Vzpomínám si, že když jsem tu závodila loni, tak byly hodně těžké podmínky. Sníh byl hodně měkký, rozbředlý. To mi moc nevyhovovalo. Letos bylo všechno jinak, mohla jsem se lépe odrazit. To mi sedí, prostě perfekt.

Bylo to vidět. Běžecky jste byla velmi silná, na střelnici to ale stoprocentní zdaleka nebylo. Kde se staly ty dvě chybičky ve sprintu?
(smích) Ano, stoprocentní to nebylo, ale neřekla bych, že to bylo úplně zlé. Na stojce jsem dala vedle první dvě rány. Vítr se hodně točil a já jsem na to hned nedokázala zareagovat. Naštěstí jsem se potom dokázala srovnat a poslední tři jsem ustála.

Zapochybovala jste v tu chvíli, že nemusíte vyhrát?
Nebyla jsem si jistá. Když jsem se ale dozvěděla, že i přes dva trestné okruhy vedu, věřila jsem si hodně.

Vyhrála jste oba závody, vedete IBU Cup. Přesto, byla vůbec aspoň minimální šance na olympiádu?
(smích a pobaveně reaguje) Šance? Ta by byla, ale to bych musela být ve Světovém poháru. Jenže když vás tam nenominují, tak ta šance ani není. U nás je silná konkurence, vítězství v IBU Cupu do Vancouveru nevedou.

Jasně. Německo je biatlonová velmoc. Jenže forma německých žen proti minulosti není ideální. A třeba Kathrin Hitzerovou jste tady převálcovala…
Kathrin není ve formě, má problémy. Jsou tam ale jiné závodnice, půltucet je do dvacítky (Kati Wilhelmová, Magdalena Neunerová, Martina Becková, Andrea Henkelová, Simone Hauswaldová, Tina Bachmannová – pozn. autora).

Je to aspoň motivace dál?
Po sezoně asi skončím.