Proto zaznamenal řadu programových změn, třeba na olympiádě se k současnému programu dopracoval až v Turíně 2006, když přibyl závod s hromadným startem.

„Biatlon se skládá ze dvou částí, z běhu na lyžích na klasických běžeckých tratí a střelby na střelnici, a to buď ze dvou, nebo čtyř střeleckých položek. Na každé z nich musí závodník sestřelit pět terčů. Pokud mine, je penalizován,“ píše se v biatlonových pravidlech.

Historicky nejstarším závodem je závod vojenských hlídek. Ten se běžel už na olympiádě v Chamonix v roce 1925. Potom byl ještě ukázkovou disciplínou na ZOH v letech 1928, 1936 a 1948.

Jako disciplína s největší tradicí tak platí vytrvalostní závod. Ten byl poprvé na programu olympijských her v roce 1960 ve Squaw Valley, na programu mistrovství světa dva roky předtím v rakouském Saalfeldenu, ženy se ho dočkaly poprvé při své premiéře v roce 1992 v Albertville (na mistrovství světa v roce 1984).

Muži musí zvládnout porci 20 km, ženy běží o pět kilometrů méně. Pro obě pohlaví jsou připraveny čtyři střelecké položky (model: ležka stojka ležka stojka). Za každý netrefený terč se k výslednému času přičítá minuta. Tento typ závodu tedy více vyhovuje biatlonistům, kteří jsou lepšími střelci než běžci. Startuje se samostatně po půlminutových intervalech.

Druhým nejstarším závodem je štafeta. Na mistrovství světa pro muže figuruje rovněž od roku 1958, na OH však až od roku 1968. Pro ženy platí ta samá historie co u vytrvalostního závodu.

Štafeta mužů je vypsána na 4x7,5 km, pro ženy na 4x6 km (na OH v roce 1992 3x7,5 km, na OH 1996 až 2002 4x7,5 km). Každý ze členů štafety střílí jednou v leže a jednou ve stoje. K dispozici má tři rezervní náboje, které dobíjí jednotlivě. Pokud ani za pomoci osmi ran nesklopí všech pět terčů, následují trestné okruhy (podle počtu, který netrefí). Všechny štafety startují najednou, místo stavu se určuje podle aktuálního pořadí. Jako první doběhne do cíle vítěz.