Proč vůbec taková razantní změna zaběhlých postupů proběhla? „Přišlo to ze dvou důvodů,“ vysvětluje Ondřej Rybář. „Jedním je zdravotní hledisko. To už se řeší delší dobu. Servisáci měli povinné zdravotní masky, abychom jim zdraví chránili. Také proto jsme pořizovali náš servisní kamion, kde bylo speciální odsávání a filtrace.“

Přitom při ochraně zdraví servisních pracovníků nešlo jen o fluor. „Jedná se i o různé prachové částice, které létají při škrábání vosků ze skluznice. Například truhláři nebo lakýrníci také nosí různé respirátory kvůli prachu či rozpouštědlům,“ pokračuje zkušený biatlonový funkcionář.

Ale zpět k zákazu fluoru. „Druhým aspektem je ochrana životního prostředí, kvůli které je fluor především zakázán. Nejsem schopen posoudit, zda je fluor pro jeho ochranu zásadní nebo není. Jestli ano, je to samozřejmě špatně, naší planety bychom si měli vážit,“ má Rybář pro nařízení pochopení.

Přestože letošní sezóna naznačuje, jak složité je se s novou situací vyrovnat, žádná bouře nevole v biatlonové komunitě neprobíhala. „U biatlonu už nějaký pátek jsem. Vrcholově ho dělám téměř dvacet let. Celou tu dobu, přes jeho velký boom, udržuje tento sport stále takové rodinné prostředí. Nikdo proto nerozporoval vyhlášení tohoto pravidla a všichni to akceptovali,“ souhlasí Rybář. „To je ohromná devíza našeho sportu. Někdo prostě musí stanovovat pravidla. Mezinárodní biatlonová federace (IBU) to má v kompetenci a vyhlašuje, co je potřeba.“

Přechod přinesl i velké finanční nároky. „Stojí to opravdu nemalé peníze,“ pokyvuje hlavou sportovní ředitel Českého svazu biatlonu (ČSB). „Například máte nakoupené vosky. Co s nimi teď budete dělat? IBU proto všem federacím dala nějakou finanční podporu, aby se s tím mohly vyrovnat.“

Týmy se stále učí

V praxi se ukazuje, že každý z národů se se změnou dokázal vyrovnat jinak. Především Norové jsou před ostatními hodně vepředu. „Jakmile pravidlo začalo platit, všichni ho začali dodržovat. Že to situaci zkomplikovalo všem je pravda. Samozřejmě někdo je teď ve vývoji nových vosků pozadu, někdo je napřed, to tak prostě je. Někdo na to zareagoval lépe, někomu se povedlo něco šikovného najít. Spousta týmů se s tím stále ještě učí pracovat,“ nezastírá Rybář.

Velký boj svádějí s „mázou“ také čeští servisáci. První bitvu s počasím a těžkým sněhem na biatlonovém mistrovství světa v Novém Městě na Moravě při smíšených štafetách viditelně prohráli.

Podle Rybáře šlo ale jen o jednu bitvu, ne celou válku. ČSB také usilovně hledá alternativy: „Ani my jako český tým nespíme. Už dva roky, kdy byla změna avizována, na tom pracujeme. Snažíme se vyvíjet i své vosky. Ale každý ať dělá cokoliv ví, že vývoj je vždy běh na dlouhou trať. Není to o tom, že si řeknete: Zítra to budu mít. Ono to tak jednoduše nejde,“ objasňuje závěrem.