Metr a třiasedmdesát centimetrů vysoká štíhlá blondýnka působí křehce a jemně, téměř étericky. Že hraje basketbal by hádal málokdo. Anna Horáková však už deset let právě v tomto tvrdém sportu hájí žďárské barvy.

Když v osmi letech začínala, na tréninky ji musela doprovázet maminka. „Hrozně jsem se tam bála chodit, byla jsem nesmělá a v přípravce nejmladší," vzpomíná a se smíchem dodává, že byla zpočátku neuvěřitelně nešikovná. Od té doby se ale mnohé změnilo, Anna Horáková patří mezi tahounky žďárského výběru mladších dorostenek a o kategorii výš hraje v extralize za pražskou Slovanku. Do Prahy se kvůli basketbalu dokonce přestěhovala. Po prvním ročníku na žďárském gymnáziu tak musela změnit prostředí i školu a opustit rodičovskou náruč. Zvyknout si pro ni bylo ze začátku obtížné, pro svůj milovaný sport by však udělala téměř cokoli.

„Jediné, co bych nikdy neobětovala, je vzdělání. Vím, že basketem se možná nikdy živit nebudu, a proto se ve škole snažím," vysvětluje Anna Horáková. Vzápětí ale přiznává, že skloubit sport na vrcholové úrovni s náročným gymnáziem není úplně jednoduché. V plné tréninkové a zápasové zátěži jí basket spolkne celé víkendy a minimálně dvě hodiny ve všední dny. To pak jde škola na čas stranou.

O tom, co by chtěla dělat po maturitě, už uvažuje. Láká ji medicína, v koutku duše ale sní i o zahraničním angažmá. Ačkoli obdivuje hráče z americké Národní basketbalové asociace, hrát touží v Evropě. Líbilo by se jí prý Španělsko nebo Chorvatsko. Rozhodně si nedává malé cíle, chce i dál zvládat školu a sport. I proto, že basketbal pořád bere jako zábavu, kdežto vzdělání je pro ni cesta do budoucnosti.

Život bez basketu si neumí představit

Basketbal miluje, sama říká, že je pro ni jako droga. „Neznám nic, co by se vyrovnalo tomu, když vstřelím rozhodující koš. A navíc je to asi jediné, v čem vynikám," mluví Anna o svých pocitech na hřišti a celá ožije. Je přirozeně soutěživá, ráda vítězí. Na hřišti je pekelně rychlá. Nerada brání, baví ji jen útok a hlavně střelba. S tou to podle vlastních slov občas přehání. „Střílím, i když se mi nedaří. Prostě to zkouším," krčí Horáková rameny. Trenérovi, který se za to na ni občas zlobí, dává za pravdu. Měnit se ale nechce. Basket bere jako zábavu a život bez něj si umí představit jen těžko.

Myšlenky na konec hraní na nejvyšší úrovni však už přišly. Před necelým měsícem si Horáková v zápase Slovanky s královehradeckým Sokolem přetrhla křížový vaz v levém koleni. Okamžitě věděla, co se děje, protože totéž už jednou zažila. Když jí bylo třináct, zradilo ji pravé koleno. Tehdy byla ve skvělé formě, rozstřílela se a Žďáru pomohla k zisku třetího místa na mistrovství republiky mladších žákyň. Zranění ji ale zastavilo.

Na operaci si musela počkat, dokud se kloub plně nevyvine. Do té doby hrála s ortézou a bojovala s bolestí při každém pohybu. Plastice vazu se podrobila až o rok později, v květnu 2011. Čekala ji náročná rehabilitace. Aby se dokázala vrátit zpět na palubovku, musela hodně zabrat. Když nemohla trénovat, posilovala, běhala a jezdila na kole. Ještě těžší pro ni bylo dostat se do předchozí formy. „Po operaci jsem tři čtvrtě roku nehrála jediný zápas, trvalo dlouho, než jsem hrála zase jako předtím. A právě to se mi vybavilo, když jsem se zranila tentokrát," vypráví Anna smutně. Na uplynulé týdny se jí nevzpomíná úplně lehce. „Ještě na hřišti mě všichni uklidňovali, snažili se mě přesvědčit, že to nic není. Já jsem věděla, co se stalo, a byla jsem z toho zoufalá. Dokonce jsem na spoluhráčky křičela," přiznává zahanbeně.

Konec? Až na vozíku

Nejtěžší byl pro ni první týden, který téměř celý probrečela. „V jednu chvíli ještě člověk pomýšlí na pozvánku do reprezentace a v další má pocit, že se mu zbořil svět," popisuje Anna Horáková emoce, které silně prožívala.

V tu chvíli ji podržela kamarádka, která jí dodala novou energii. Probudila v ní bojovnici, jež se nevzdává snadno. Místo další operace a dlouhé rekonvalescence se Horáková rozhodla hrát bez chirurgického zákroku. „Doktor mi řekl, že bych to mohla zkusit. Je tu ale riziko, že vaz špatně sroste," ví dobře, že operaci se vyhnout nemusí.

Doma ji přesvědčovali, ať neváhá a nechá si koleno spravit. Ani ostatní z jejího okolí ji moc nechápou. Anna ale ví, co chce. „Vždycky jsem byla cílevědomá. Umím jít za tím, pro co se rozhodnu," popisuje sama sebe. A nyní si předsevzala, že po zimní pauze se na palubovku vrátí. Už týden po zranění tak odložila berle a začala s posilováním. Chce se dostat zpátky do formy a v příštím roce si říct o pozvánku do reprezentace. Na problémy s vazy brát ohled nehodlá. „S basketem skončím, až budu na vozíčku," prohlašuje polovážně.

Kdo je Anna Horáková

Narodila se 10. května 1997 v Novém Městě na Moravě. Od dětství žila ve Žďáře nad Sázavou, kde v osmi letech začínala s basketbalem. Jejím největším úspěchem je titul mistryně republiky z roku 2012, který získala na domácí palubovce se staršími žákyněmi.
Patří mezi opory žďárského extraligového výběru mladších dorostenek, ve starší kategorii nastupuje v nejvyšší soutěži za pražskou Slovanku.