Tentokrát však cílem projel značně rozmrzelý, 18. místo z klasické třicítky s hromadným startem bylo pro něj velkým zklamáním. „Hůř jsem v téhle sezoně dopadl jen ve sprintech a v prologu Tour de Ski. Ale takový špatný výsledek v distančním závodě? To ne, navíc doma,“ kroutil hlavou.

Vypadáte už celkem vyrovnaně. Smířil jste se s tím, že to tentokrát nevyšlo?

(smích) Možná tak vypadám, ale rozhodně. Vůbec nejsem spokojený a vůbec nejsem klidný.

Závod se pro vás přitom vyvíjel dobře. Na začátku posledního kola jste byl ještě čtvrtý. Co se stalo?

Snažil jsem se jet takticky. Tak do poloviny pátého kola to bylo dobrý, ale výsledek je nakonec, byť s malou ztrátou (na vítězného Švéda Olssona necelých 30 sekund pozn. autora), špatný. Nezachytil jsem nástup Cologni a Olssona. Potom jsem se zkoušel s Vylegžaninem a Roenningem dotáhnout, dvakrát třikrát, ale nevyšlo to. Potom už nebyly síly.

Nevyčítáte si zpětně, že jste se pokusil oba uprchlíky dotáhnout a nepošetřil si síly?

Určitě ne. Zkusil bych to znovu. Měl jsem v plánu Olssona a Colognu dotáhnout. Věděl jsem, že se v půlce pátého okruhu láme chleba. Chtěl jsem je dojet a udržet se s nimi v háku, protože jsme ostatním trochu poodskočili. Už jsem si říkal: ‚Jo, povedlo se.‘ Ale ani Bauer nemá sil nazbyt.

Po celý týden se ve spojení s vaším jménem skloňovala nešťastná pata. Nemohla mít ona v závěru vliv?

Patu bych neřešil, bylo by strašně jednoduché na ni všechno hodit. Konec nebyl dobrý, takže si člověk zdravotního problému všimne víc. Vymlouvat se však na ni nechci a nerad bych, aby to zaznělo v nějakém článku.

Jaké to bylo, závodit po třech letech před novoměstským publikem?

Super, vnímal jsem obrovskou podporu diváků. Děkuji jim i za to, že závod ocenili, i když to nedopadlo. V Novém Městě prostě lyžování žije, takže jednička s hvězdičkou.

Byl jste o to více nervóznější, když jste startoval?

Ano, trochu byl. Mně se navíc tady vždycky dařilo, až na jeden případ, když jsem skončil asi čtyřicátý.

Nebylo to i kvůli tomu, že vás ostatní závodníci považovali za největšího favorita?

Slyšel jsem, že někteří říkali, že mi byla postavená na míru. Každý si říká: ‚Trať je těžká. Ta bude Bauerovi sedět.‘ Ale ne vždy tomu tak je. Já jsem říkal už před závodem, že bych byl radši, kdyby se jelo intervalově. Po tom nejnáročnějším kopci je totiž sjezd a dlouhá rovina, kde se to dá dobře sjet. Nedá se nic dělat, ale ani s hromadným startem nemám problém.