Aerobik patří k mladším sportům. Jak dlouho se věnujete aerobiku v Novém Městě na Moravě?

Aerobik si získal v 90. letech minulého století mnoho příznivců, což se projevilo také v Novém Městě na Moravě. Průkopnicí aerobiku v Novém Městě byla rozhodně Petra Jarošová, od které jsme se učily základy tohoto nového druhu sportu. Vzorem pro práci s dětmi mi byla především Ida Kršková, která je lektorkou aerobiku ve Žďáře nad Sázavou. Spolupráce s ní byla vždy přínosná a příjemná. Koncem 90. let jsem začala působit jako lektorka komerčního aerobiku pro dospělé a založila jsem oddíl aerobiku pro děti. Náplní těchto hodin byly i základy sportovní gymnastiky a různé pohybové dovednosti.

Před několika lety vznikl v Novém Městě Aerobic team, jehož jste trenérkou. Jaká cesta vedla k jeho vzniku?

V roce 2000 jsem si vybrala některá šikovnější děvčata, která měla o aerobik skutečný zájem, a začaly jsme nacvičovat první pódiové skladby. Zpočátku jsme vystupovaly na různých společenských akcích. Poté, co jsme získaly dostatek zkušeností a zvýšila se naše výkonnost, jsme se zúčastňovali soutěží nejen v rámci kraje Vysočina, ale například i v Hradci Králové, Pardubicích, Brně ap. Letos jsme se odvážily i na Mistrovství Moravy, což pro nás byla obrovská zkušenost.

Zmínila jste se o pódiových vystoupeních. Můžete blíže popsat, co jsou tyto tzv. pódiovky?

Dívky (případně výjimečně chlapci) mohou v aerobiku soutěžit dvěma způsoby. Někdo upřednostňuje tzv. master class, což je soutěž individuální, kde se cvičí podle lektora, a nebo se může prezentovat v soutěži kolektivně, v pódiových skladbách. Jedná se o několikaminutovou skladbu, kde dívky musí předvést za doprovodu předem zvolené hudby prvky aerobiku v určitých vazbách a choreografii.

Jak jste se dostala k trenérské práci?Předpokládám, že jste cvičila již od útlého mládí…

Přesně tak. V mládí jsem byla členkou Sokola. Úžasné bylo toto sdružení v tom, že zde člověk dostal základy různých pohybových dovedností a mohl se věnovat na rekreační úrovni rozličným druhům sportu. Zde jsem působila i jako cvičitelka. Své vzděláni v oblasti aerobiku jsem doplňovala na seminářích a prázdninových kurzech. Při práci s dětmi mi pomáhá i moje profese učitelky.

Jaké je věkové složení vašich cvičenek? Existují i v aerobiku věkové kategorie?

Pracuji s děvčaty ve věku od 10 do 18 let. Věkové kategorie samozřejmě existují při individuálních i skupinových soutěžích. V letošním roce jsme nacvičily velkou smíšenou skladbu, kde je 16 dívek, a výběrovou s 10 děvčaty. Jejich věk je rozdílný, těžko bych hledala tak velký počet talentovaných dívek ve věkovém rozpětí 2 – 3 let. Navíc v současné době je trend dělat pódiová vystoupení s vyšším počtem cvičenek.

Jak často trénujete? Nacvičit soutěžní sestavu určitě vyžaduje dlouhodobější přípravu…

Zcela určitě. Nacvičit pódiovou skladbu vyžaduje několikatýdenní přípravu. Trénujeme 2 – 3x týdně.

Máte ke své činnosti dostatečné zázemí?

Domnívám se, že na tuto stránku si nemohu stěžovat. Ideální prostorové zázemí jsme našly v tělocvičně Gymnázia V. Makovského, které nám vyhovělo ve všech požadavcích na tréninkové hodiny, za což jsem mu velice vděčná. Dále bych chtěla vyzvednout naši spolupráci s DDM Klubíčko v Novém Městě na Moravě, který děvčatům finančně přispívá na jejich soutěžní kostýmy.

Velice často slýcháváme, že v dnešní době děti málo sportují a nemají dostatečnou fyzickou průpravu. Sledujete tento trend také při trénování aerobiku?

Mám pocit, že ubývá nejen dětí pohybově nadaných, ale i dětí majících o pohyb zájem. V současné době jsou dvě skupiny dětí. První skupina jsou ty, které se sportu nevěnují vůbec. Druhou skupinu tvoří děti, které se sportu věnují na vrcholové úrovni, ale průměrně nadaný jedinec zde nemá šanci. Tento prostor může třeba zaplnit aerobik, neboť se mu mohou věnovat děti i rekreačně bez důrazu na výkonnost, ale měly by hodiny navštěvovat pravidelně, alespoň 1 až 2x týdně.

Co považujete za největší úspěch ve své trenérské práci?

Samozřejmě každé dobré umístění týmu mi vhání slzy do očí a je to obrovská radost, ale za největší úspěch své trenérské práce považuji to, že se mi podařilo vytvořit dobrou partu holek, které mají kladný vztah ke sportu a vzájemně si rozumějí. Některé z nich jsou velice schopné a v budoucnu by mohly převzít moji roli. Zmínila bych Petru Fuksovou, která je již ve svých šestnácti letech lektorkou aerobiku, a Radku Krejčovou. Obě tato děvčata jsou mými asistentkami. Jsou velice spolehlivá a já věřím, že jednou budou pokračovat v mé započaté práce.

Co vám osobně cvičení, ale i trénování aerobiku přináší?

Určitě mi přináší pocit uspokojení a radosti. Svým způsobem jsem na aerobiku, potažmo sportu, závislá. Nemohu říct, že jdu vždy cvičit s radostí, ale aerobik mě zbavuje stresu a udržuje mě v dobré fyzické a psychické kondici.

Jaké jsou vaše plány s aerobikem?

Pokud mi to zdraví dovolí, chtěla bych pokračovat v práci lektorky komerčního aerobiku pro dospělé i děti, ale vážně uvažuji o tom, že skončím s trenérskou prací u závodního družstva.

Z jakého důvodu?

Je to úplně jednoduché. Už jim nemám co předávat. Vše, co o aerobiku vím, bylo z mé strany sděleno. Také musím být upřímná sama k sobě a přiznat si, že s přibývajícím věkem ubývá sil, a také moje časové možnosti jsou omezené, neboť moje hlavní zaměstnání je jiné a zabírá mně opravdu hodně času. Domnívám se, že každý je nahraditelný a některé dívky mají nejlepší předpoklady v mé činnosti pokračovat. Samozřejmě jim ochotně pomohu svojí radou.

Kdo je Dagmar Kadlecová?
Narodila se 16. prosince 1962 v Brně. Středoškolská léta prožila na gymnáziu v Tišnově, maturovala v r. 1981. Studovala na Filosofické fakultě UJEP v Brně, obor čeština – němčina pro střední školy (1981 – 1986). Po ukončení studií pracovala 2 roky na základní škole v Drásově. Po mateřské dovolené pracovala 3 roky na SOU v Novém Městě na Moravě. Od roku 1994 působí na Gymnáziu V. Makovského v Novém Městě na Moravě.