Titul vybojoval reprezentant Jan Kotyza, který hájil barvy prvoligového PSJ Jihlava. V cestě na mistrovství republiky ho doprovodí oddílový kolega Stanislav Partl, Robert Pevný z Třebíče a úřadující šampion Robin Parkan. Ten ale v Pelhřimově skončil až pátý.

Favorit úřadoval

Dominance jihlavských prvoligových hráčů se předpokládala, pozdější vítěz Jan Kotyza byl favoritem favoritů. Aby ne, vždyť má ve sbírce úspěchů i titul mistra světa.

Kotyza začal v kvalifikačním kole skvěle a dlouho to vypadalo, že nevydrží ani měsíc starý rekord Karla Dúšky. Nakonec za ním zůstal o tři kuželky, když ho měl šanci posledním hodem vyrovnat, ale to by musel shodit celou devítku. Z pravé uličky spadla ale jen šestka.

Dobře rozehrál vysočinský šampionát i Robin Parkan, 581 bodů stačilo na start ve finále z druhé pozice. Dobrou formu ze zápasů třetí ligy prodal odchovanec kamenických kuželek hrající v žirovnických barvách Václav Rychtařík a i přes pokažené poslední plné sahal po bronzu. Do finále elitní čtyřky o jedinou kuželku proklouzl ještě Robert Pevný z BOPO Třebíč. Finále B si zahráli Jiří Havlíček, Jiří Partl, Stanislav Partl a Milan Souček. Zvláště poslední dva jmenovaní nebyli bez šance na posun v celkovém pořadí směrem nahoru, což také potvrdili.

Souček sice trochu ze svého výkonu slevil, ale i tak bral nakonec bramborovou medaili. Jiří Partl se dokonce vybičoval k bronzu. Finále bylo bojem nervů a únavy. Těmto nástrahám podlehli Václav Rychtařík a Robin Parkan, kteří vyklidili medailové pozice.

Přebornický titul si s přehledem pohlídal Jan Kotyza, skvěle hrající Robert Pevný druhým nejlepším výkonem dne úspěšně zaútočil na stříbro.

O rekord nešlo, i když chyběly tři kuželky

Roli favorita i kredit reprezentanta při mistrovství Vysočiny v kuželkách jihlavský Jan Kotyza potvrdil. Hráč, který má ve své sbírce úspěchů i titul mistra světa, těžil hlavně z kvalitního prvního náhozu, ve finále už svou pozici kontroloval.

V základním kole jste shodil výtečných 617 kuželek a vybudoval jste si na své pronásledovatele poměrně značný náskok. Byl ve finále výhodou, nebo vás trochu svazoval fakt, že za dané situace už se s vaším vítězstvím víceméně počítá?
Bezesporu se jednalo o výhodu. Po první stodvacítce jsem se cítil docela unavený a asi jsem nebyl sám. Vzhledem k vybudovanému náskoku jsem mohl finále hrát přece jen v klidu, tak trochu na jistotu.

Při prvním náhozu jste zůstal tři kuželky za ani ne měsíc starým rekordním výkonem Karla Dúšky…
První polovina přeboru byla z mé strany povedená a na rekord se nehraje. To by byl bonus, třeba se mi ho tu povede hodit jindy. Každopádně ten dosavadní musel padnout po velice kvalitním výkonu a zaslouží si, aby tu chvíli vydržel.

Porazil jste úřadujícího mistra republiky Robina Parkana, poradil jste si s i ve finále výborným třebíčským Robertem Pevným. Který skalp má větší cenu?
S Robertem v Praze společně trénujeme, takže náš souboj byl trochu prestižnější. Teď ale nechci, aby to vyznělo nějak nafoukaně, jenže pokud mám dokazovat, že jsem v reprezentaci oprávněně, nemůže být pro mě mistrovství kraje sbíráním skalpů. Akce tohoto typu musím vyhrávat. To se prostě ode mne čeká.

Byl jste spokojen s kvalitou pelhřimovských drah?
Čtyřdráha je v Pelhřimově velmi kvalitní, hrálo se mi tady dobře. Podle mého názoru patří kuželna mezi ty jednodušší a padavější, proto jsem se trochu podivoval, že toho více soupeřů nevyužilo k naházení vyšších čísel.