„Nechce se mi o tom mluvit. Je mi z toho zle, je to strašné," řekla jen krátce po útoku matka, jež čekala před školou na svého syna. Byla šokovaná stejně jako ostatní, kteří si přišli pro své děti. "Nevím vůbec nic o svém synovi, seděl s pobodaným hochem v lavici. Dovnitř mě nepustí, tak netuším, co se s ním děje," svěřila se v obavách další z matek. „Dcera na tom je špatně. Uvidíme, snad to přebolí. S tím hochem chodila do základní školy," sdělil Jan Brabec, otec jedné ze studentek.
Za policejní páskou postával i Pavel Homolka, jehož přítelkyně ve škole studuje. Hocha, který se stal obětí násilí, znal. „Byl to normální kluk, přátelský a pohodový, víceméně s každým vycházel. Byl spolužákem mého mladšího bratra, který je teď nemocný, tak zůstal dnes doma. Jinak mohl být teď v ohrožení taky," myslel si Pavel Homolka a dodal, že je ve spojení s přítelkyní po telefonu. V tu chvíli nikdo nevěděl, co se děje a proč jsou studenti stále ve třídách. „Všichni jsou vyděšení," předával dál informace od přítelkyně Pavel Homolka.
Když pachatelka zaútočila, začal ve škole obrovský zmatek a chaos. „Pak se tam chtěl dostat otec jednoho z žáků, nechtěli ho tam ale pustit, tak se popral s policií," popsal mladík.
Událost přivedla ke škole i Jiřinu Polednovou. „Děsivou zprávu jsem zaslechla v rádiu, viděla jsem, jak jezdí sanitky a policie. Dostala jsem strach, nevěděla jsem, o kterou školu jde, tak jsem sem běžela. Moje vnučka totiž chodí vedle na gymnázium. Točí se mi z toho hlava, je to strašné," říká žena se slzami v očích.
Co se děje?
„Nejhorší byla ta lavina informací v kolektivu, všichni vědí všechno, ale nikdo neví nic. Z oken jsme pozorovali záchranáře a policii. Říkalo se, že dívka, již žena měla jako rukojmí, měla mít poraněné břicho. A že pobodán byl i policista, co se snažil vyjednávat. Nás, jak jsme chodili do školy, hned učitelé zavírali do tříd, abychom nedýchali pepřový sprej, který byl všude," popsala otřesnou událost studentka školy.
Když děti kolem jedenácté hodiny ze školy konečně vycházely, byly otřesené a v slzách. O tragédii většina z nich neměla sílu mluvit.