Předem se omlouvám oněm úředníkům, kteří se dovedou vyjadřovat srozumitelně. Těch je ale čím dál méně. Následující řádky patří těm druhým.

Čte-li si člověk téměř jakýkoli úřední dokument, značně znejistí. Netuší, zda na něj pisatel vůbec mluví česky, věty jsou podivně strojené a neuvěřitelně dlouhé. Abychom se dobrali jádra věci, je nutné si je přečíst vícekrát. Všude se to hemží obraty jako „záměr realizace projektu“, „provedení nové provozovny“ a jinými hrůzami.

Často si představuji, jak uživatel těchto výrazů hovoří doma. Asi nějak takto: „Miláčku, zrealizoval jsem záměr uvedení tekutiny se dvěma částmi vodíku a jednou částí kyslíku do varu. V této tekutině jsem vylouhoval kultivované boby sestávající z endospermu a daný roztok jsem přemístil do nádob o objemu dva decilitry.“

Stromy na západní straně Karlova náměstí
Třebíč stále bojuje s úřady o stromy na Karlově náměstí. Zatím je to plichta

Tápete-li, pak vězte, že dotyčný chtěl potěšit svou ctěnou choť. Sdělil jí: „Miláčku, uvařil jsem nám kafíčko.“

Milí úředníci – snad se domníváte, že čím nesrozumitelnější vaše projevy jsou, tím jsou vznešenější. Nikoli, vznešený jazyk vypadá zcela jinak. Nehledě na to, že vy se vyjadřovat vznešeně nemusíte. Vaší povinností je vyjadřovat se tak, aby vás chápal zcela každý. Nevíte-li, jak na to, vzpomeňte si na svou maminku. Ta vás naučila mluvit jazykem, jejž právem nazýváme mateřským. Ten používejte, neboť tento jazyk je srozumitelný nám všem. Zkrátka a dobře, vyjadřujte se lidštinou, nikoli úředničinou.