Na hřbitovech měst a obcí na Vysočině řádí zloději. Kradou věnce i květinové vazby, neštítí se ničeho. A nejvíc teď, v době, kdy lidé chodí na místa posledního odpočinku vzpomínat na své blízké. Mnohé jejich řádění rozběsní, jiní se neubrání slzám. Na Dušičky chtějí mít hroby co nejkrásněji vyzdobené.
Zabránit řádění vandalů zřejmě jen tak nedokážeme. Ale možná by stačilo zůstat nad věcí. A neudělat jim tu radost, že nás jejich neúcta k mrtvým dokonale vyvede z míry.
Staří Keltové mívali podobnou tradici, jako jsou naše Dušičky. Říkalo se jí Samhain. Keltové věřili, že v magickou noc z 31. října na 1. listopadu se náš svět prolne se světem zemřelých. Pálili ohně, aby se duše mrtvých mohly přijít ohřát a strávit společně s nimi noc. Naše zapálená svíčka na hrobě je v podstatě pokračováním této tradice.
Takže až vám z hrobu zmizí věnec či jakákoliv další výzdoba, nenechte se vykolejit. Pachatele budete stejně těžko hledat a sami se budete jen trápit. Raději na hrobě zapalte o pár svíček více. Ty tolik nestojí a zloději o ně nemají zájem. Zkuste se vžít do dob starých Keltů. Do časů, kdy se svět živých prolínal se světem mrtvých. Kdy se duše zemřelých přišly ohřát a lidé s nimi v míru a pokoji strávili noc.
