Ono se to zdá jako maličkost, ale vydržte měsíc či dva bez piva. Věřte, nebo ne, vydržel jsem měsíc a půl. Možná nebýt novoročního firemního večírku v polovině ledna a s ním spojeného bowlingu, byl jsem bez piva a jiného alkoholu celé dva měsíce. Měl jsem z toho trochu obavu, ale nakonec mi to možná šlo lépe, než vrhání koulí proti odevzdaným kuželkám.

Jejich hnízdo jsem trefil každou druhou koulí. Ta první vždy sjela do žlabu. Ještě teď vidím smích ve tvářích kolegů. Moc tomu nerozumím, protože jsem se vždy považoval za sportovně ne vyloženě nadaného, ale zase ne za úplný poleno. Asi to přeci jen nějakou průpravu chtělo. Suchej únor se jako soupeř nakonec ukázal jako poměrně snadnější cíl.

Mírnou průpravu jsem si zkusil už loni. Když už nic jiného, ověřil jsem si, že se bez alkoholu dokážu nějakou dobu obejít, aniž by mi to činilo nějaký problém. Ulevilo se mi i tělesně, a alkoholový detox měl i vliv na mou váhu, která šla mírně dolů.

Navíc to těšení, až si 1. března přihnu z pěkně vychlazené dvanáctky, má také něco do sebe. Na jaro už mám připravenou novou ledničku. Přes jaro a léto bude na terase naplněná pěnivým mokem, co se do ní vejde. Asi to bude náročné, takže ten příští suchej únor, a možná i leden nebudu vyhlížet s dilematy o jeho smyslu, ale spíš jako nutnou očistu duše i těla. Jen na okraj, suchej únor můžete držet klidně i v listopadu.