Aniž by jim došlo, že učni se bez praxe neobejdou. Přitom v dílně se dá učit v rozestupu a s rouškou bez problému. Ještě nikdo se nevyučil elektrikářem nebo instalatérem podle videa. Za našich předků platilo, že řemeslo má zlaté dno, úctu a vážnost. Dokonce i za socialismu se šikovný řemeslník měl lépe než námezdní kancelářská síla.

Po roce 1989 na čas vystřídal ideál dělníka v montérkách asistent pana poslance. Naštěstí brzy papalášům došlo, že se stát bez řemeslníků neobejde a z ciziny si je kyvadlově nedovezeme. V okamžiku, kdy asi některý z nich marně sháněl zedníka, začaly stát a kraje učňovské obory podporovat a platit stipendia.

Bohužel vláda dnes táhne do tmy nejen státní ekonomiku, ale i celou jednu mladou generaci. Takže učňovské školy nechtěně pošlou do světa, díky covidové distanci, místo řemeslníků fušery. Proto není divu, že si města a obce brzy zřejmě dají do paragrafů pro přidělení veřejné zakázky podmínku, že dotyčná firma nebude zaměstnávat řemeslníky, kteří skládali zkoušku v době covidové mlhy.