Patnáctimetrové rozestupy a fronty před obchodem. Vrchol mocenské arogance nebo výsměch. V době, kdy denně přibývalo skoro dvacet tisíc lidí pozitivních na covid, v supermarketech byla hlava na hlavě. Teď, když pozitivní někde spočítáte na prstech, fronta venku a čekání, až nás dráb pustí dovnitř. Proč ne. Ze Strakovy akademie není vidět ani na Žižkov. Natož za pražskou magistrálu. Podle Tomáše Prouzy, prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR z nás vláda dělá pokusné otroky.

Do měst jezdí důchodci z vesnic, kde je jediná samoobsluha, v níž nekoupíte ani rohlík. Jsou osamělí, nemají nikoho, kdo by je na nákup vozil. Tam a zpět autobusem nebo vlakem. Teď budou mít smůlu. Než vystojí frontu před obchodem, spoj jim ujede. Na další budou čekat až tři hodiny venku v zimě. Ve městě, kde vláda zavřela cukrárny i hospody.

Radost budou mít i hrdinky z první linie. Zdravotní sestry, co jezdí do nemocnic z vesnice a na nákup domů mají chvíli po směně. Po náročné noční na ARO fronta venku v zimě potěší. A vůdce Červený svetr vzkazuje, že je líp, když lidé stojí frontu venku před obchody než uvnitř.

Zlatá slova. Ve Strakovce je teplo i v prosinci. Nákup donese služba až domů. Plebs venku ať mrzne. Naši mocní pořád zkoušejí jak nám utáhnout obojky. Prý pro naše dobro. Vyděste lidi jak hejno slepic a vzdají se všeho. Včetně svobody a rozumu, stěžují si odpůrci mocenských manipulací. Nicméně šílenou absurditu času Covid je třeba sledovat, fotografovat, zapisovat. Aby se za třicet let naši potomci mohli smíchy prohýbat v pase, co si nechali lidé dospělí a svéprávní bez odporu líbit. Prý pro vlastní bezpečí.