Jen mě napadá, že nějak zapomínáme na úklid duše. Ano, potkávám je taky… Lidi s věčně zachmuřeným výrazem lamentující za všech okolností, v tváři výraz tragéda.

Karel Čapek je nazval příznačně – kyselé zelí. Část jich chmury na jaře zahodí. A zbytek? Snad je tíží staré problémy, křivdy, trápení. V takto přeplněné duši místo nezbývá. Nějaký ten splín má každý. Pojďme ten ztěžklý prach vymést z těla, ať uvolníme místo pro něco nového, svěžího, živoucího. Něco, co má smysl, anebo nám jen prostě přinese radost.

Ač meteorolog Ján Zákopčaník předpovídal déšť s bouří, s úsměvem zdravil: „Slunce v duši!“ Je čas na úklid duše a těla.