V této souvislosti se mi vybavil nedávný zážitek, kdy se moje ani ne roční neteř dostala do rukou lékaře na pohotovosti. Měla „jen“ čtyřicítky horečky a nateklou pravou tvář obličeje tak, že ani nevidělala na oko.

A ošetřující doktor? Strachujícím se rodičům vyčetl, že s nemocným dítětem vůbec přišli. A to bylo vše. Když se s dcerou v nemocnici objevili o pár dní nato, horečky přetrvávaly a antibiotika předepsaná dětskou lékařkou nezabírala, shodou okolností narazili na téhož doktora. „Kdybych věděl, že to tak dopadne, tak bych ji tu hospitalizoval při první návštěvě.“

Otázkou pro mě zůstává, zda je tento postup u něho normální praxe, nebo si v sobě konečně, za ty desítky hodin zoufalství pro mé blízké, udělal velký „úklid“.