Když totiž teploty překročí třicítku, je cesta plným autobusem, který větrá jen oknem, děs a utrpení. Když k tomu máte na obličeji kyblík, který dovolí dýchat místo vzduchu jen vlastní krky, mění se jízda autobusem v transport jatečního skotu. Místo v sanitce na lehátku je jisté.

Linkové autobusy buď klimatizaci nemají, nebo je rozbitá nebo ji řidič nepustí. Kdo ví. I když, co se týče klimatizace, praktičtí lékaři varují, že kombinace chladu ve voze a horka venku nám spolehlivě přivodí místo dobrého pocitu spíš těžkou angínu.

Ve středu si jedna cestující, dáma ve zralém věku, zpocená a zelená jak trávník na stadionu v Maracaná strhla v autobuse respirátor, hodila ho do tašky a prohlásila, že by ty pány, kteří nutí v horku lidi v autobuse nosit tenhle náhubek, nahnala dovnitř. Pak by zavřela okénka a s náhubkem na obličeji je vozila několik hodin až by padli na zem. Drsné řešení, ale možná účinné.

Lidé,kteří jezdí ráno do práce klimatizovaným autem, v klimatizované kanceláři překládají papíry z pravé strany na levou, dohadují se v klimatizovaném sále a pak jedou domů do klimatizovaných bytů, už nevědí nebo dávno zapomněli, s čím se musí potýkat dnes a denně obyčejný plebejec.