První otázkou je – kolik lidí nakonec půjde volit? Řekněme si otevřeně – krajské volby příliš nelákají. K těm prvním v roce 2000 ještě v Jihlavském kraji šlo jen 35 procent ze 407 tisíc voličů. Druhé hlasování bylo z tohoto pohledu ještě méně úspěšné: volilo jen 31 procent dospělých. Před necelými čtyřmi lety se občané přece jen polepšili a hlasovat vyrazilo skoro 185 tisíc obyvatel Vysočiny. Účast se tak zvýšila na necelých 45 procent. I to je ovšem hluboko pod úrovní voleb do Sněmovny.

Hlasování chybí zajímavé téma

Krajská politika občany příliš neláká. Je to pochopitelné. O zásadních věcech, které ovlivňují náš každodenní život, jako jsou daně či penzijní reforma, rozhodují poslanci v Praze. O tom, co máme na očích každý den, rozhodují lidé na radnicích. Nakonec i když chceme, aby do naší obce jezdil v sobotu autobus, musí to zaplatit obec a ne kraj. Na to, o čem rozhodují krajští politici, si většinou sáhnout nelze. A když to možné je, jde většinou o problém.

Krásnou ukázkou může být spalovna. V celokrajských vol᠆bách podpoří její stavbu určitě většina voličů, ale když se bude rozhodovat o tom, kde nakonec bude stát, „podtrhneme“ své obecní politiky a zabráníme tomu, aby vyrostla u nás. Ať je to v Jihlavě, Žďáře či Horní Dolní.

Bezradnost nad obsahem krajské politiky odrážejí i výroky lidí z nejvyšších pater moci. Předseda Senátu Milan Štěch v rozhovoru pro Deník řekl: „Jde o šanci pro občany, aby dali najevo vládní sestavě svůj názor na to, jak se u nás situace vyvíjí.“ Pokud se na krajské volby budeme dívat takto, jsou pak pouhým referendem, za nějž ovšem zaplatíme z daní několik miliard.

Hlasování v roce 2008 ukázalo, že tímto směrem uvažují mnozí politici i voliči. Ke krajským volbám přišlo zatím nejvíce lidí, kteří především řekli ne poplatkům u lékařů a v nemocnicích. Nakonec se ukázalo, že takové sliby nemohou krajští politici splnit, což snad bude poučením pro obě strany – strůjce volebních kampaní i ty, kteří se rozhodují komu svěří svůj hlas.

Strany i nezávislí hledají tváře

V situaci, kdy je obsah krajských voleb jen těžko uchopitelný, nezbývá politickým uskupením než hledat tváře, které dokáží prodat voličské menšině mířící k urnám bez ohledu na počasí.

Nejlepší výchozí postavení na Vysočině má nyní ČSSD. Nabízí hejtmana s oblíbeným občanským povoláním, nestraníka, který nic zásadního v posledních čtyřech letech nepokazil. Procenta navíc jí přinese i znechucení nad počínáním současné vládní koalice.

Jistotu mají i komunisté. Ti získali dvakrát po sobě 28 tisíc hlasů. To jim vyneslo v roce 2004 celých 20 procent a při vyšší účasti o čtyři roky později 15 procent podpory.

Všichni ostatní hráči podzimních voleb už mohou jen překvapit. Nejhůře na tom budou určitě lidovci, kterým jde doslova o politickou existenci. ODS se může opřít o pevné voličské jádro, které ji v krajské politice udrží, ale jinak nyní tápe. Mnohem živější je „Topka“, která nabídla prozatím nejzajímavějšího lídra.

Ale počkejme si ještě, zda i na Vysočinu zamíří dvě největší neznámé tuzemské politiky – Andrej Babiš a Jiří Paroubek.