Nyní je na tahu ten, komu koleje a budovy okolo nich patří – tedy stát. Ten se bohužel opět chová zcela nelogicky. Nejprve lokálky zavře, pak je nákladně udržuje v chátrání a nyní je ještě dráž chce likvidovat. Což není zatím příklad z Jemnice. Ale hrozí to například jesenické dráze do Malé Morávky. A časem vlastně všem kolejím, po nichž se nejezdí.

Přitom už před lety se zrodil návrh, jak za agonií lokálek udělat tečku – prostě je všechny prodat. Před patnácti lety, za ministra dopravy Martina Římana, se dokonce objevil seznam lokálek na prodej i s cenou. Ceny to byly velice rozumné a prodat je už tenkrát, ušetřil by stát stovky milionů ze neúdržbu těchto tratí a další stovky za jejich postupnou likvidaci. Idea byla jasná – státní dráhy na nich levně jezdit nedokážou, ale někdo jiný by to dokázat mohl. Navíc, když si něco koupím, tak s tím zacházím tak, abych své peníze dostal zpět.

Uplynulo více než deset let a vůbec jsme se nepohnuli z místa. Jen se s každou novou změnou jízdního řádu pár lokálek zastaví. Cestující nadávají a erár platí za neježdění. K tomu všemu pracuje neúprosně zub času. Když lokálky prodáme, uděláme za vším tečku. Neznamená to, že na všech bude zachráněn provoz. Dáme jim však aspoň šanci – někde se záchrana povede, někde ne. Pokud ovšem věci necháme tak, jak jsou, dorazíme jen ke smutnému konci – vytrhání kolejí za státní peníze.