
Zbouranou nemocnici znám jen z fotek. Třeba tahle, s tou sestřičkou, co má na hlavě paruku jako Marge Simpsonová, brýle jako Naďa Urbánková a boty jako trup migu. Inu, sladká sedmdesátá. Všimněte si, vpravo, je to embéčko, nebo simka?

Od té doby, kdy jsem začal rozumět tomu, co lidé říkají, mám jeden problém. „Okurka, kde je ten Okurka?“ Pro školkové dítě je to zpočátku složitý rébus - proč si lidé pletou příjmení, když je to jasný jako facka? Ne, Okurka, ale Vokurka, prostě nespisovně okurka (okno – vokno, ocas – vocas). Pro jistotu přikládám fotografii. Toto je česká okurka, zelenina, a na další fotce je český Vokurka, plaváček z Mostu.

Řeka Bílina, která protéká Mostem, mi jako dítěti smrděla. Ani jsem nevěděl, že je to řeka. Řeky přece bývají krásné, plná ryb a vrb kolem. Ta naše byla za komunistů chemická kaše. Před pár lety jsem se v ní vykoupal - už není tak nemocná. Chvilku jsme si povídali, hráli si a odpustili si. A pak jsem v ní našel raka. Naše řeka je fajn. Jednou budeš krásná, s promenádou na nábřeží, lucernami a kopečky zmrzliny. Prosím, čokoládovou, pro klidný spánek.

Při jedné reportáži jsem spal ve škole na zemi. Když jsem unavený, usnu kdekoliv. Líbilo by se mi, kdyby město umístilo do parku Šibeník místo nepohodlných laviček široká dřevěná lehátka pro dva tři lidi, takové veřejné postele s podhlavníkem pro pozorování okolí, čtení a klábosení. Odpočívat se dá přece i vleže. Přírodní lehátka jsem kdysi viděl na lesní louce nad Mariánskými Lázněmi. Tam to byla úplná erární ložnice.

Ještě když jsem nebyl novinář a nenosil na krku foťák, chtěl jsem nějak hromadně poděkovat všem lidem za to, že jsou na sebe tak hodní a že tak hezky na tom našem světě spolupracují. Teď, když jsem novinář a mám tady díky Deníku trochu místa, si ten dětský sen splním: Děkuji rolníkům, lékařům, pekařům, umělcům, řemeslníkům, vědcům, vojákům, dělníkům, ekonomkám, úřednicím, učitelkám, pošťačkám, prodavačkám, vynálezcům, farářům, uklízečkám, politikům, policistům, kuchařkám, hasičům, podnikatelům a hráčům kriketu, že se máme všichni dobře.