Předchozí
1 z 5
Další

foto 1 Foto: archiv Jiřího ZavřelaZdroj: archiv Jiřího Zavřela

Se včelařením jsem začal v roce 1998. Do té doby jsem se tomu bránil. Spadl jsem do toho najednou. Dříve to dělal tchán. A když zemřel, tak to padlo na mě a na švagra. Neměli jsme žádné zkušenosti, ale říkali jsme si, že když to tchán celý život budoval, tak to nemůžeme nechat jen tak být.

foto 2 Foto: archiv Jiřího ZavřelaZdroj: archiv Jiřího Zavřela

U včelaření zůstal dodnes. A kromě chovu včel se věnuje také zpracovávání včelích produktů. „Snažili jsme se udělat něco zajímavého pro své známé. Med jsme zpracovávali do nejrůznějších forem. A dělali jsme i medovinu. Nejrůznější druhy. Stále mě baví dělat něco navíc,“ komentuje svou výrobní činnost nadšený včelař.

foto 3 Foto: archiv Jiřího ZavřelaZdroj: archiv Jiřího Zavřela

Jednou z jeho specialit byl například takzvaný Horolezecký med. Jeho výroba byla inspirovaná mimo jiné i novoměstským horolezcem a držitelem Koruny Himálaje Radkem Jarošem. „Byl to med s drcenou čokoládou. Ale paradoxně Radek Jaroš z něho moc nadšený nebyl. Už mu to přišlo hodně sladké. Ale i tak měl Horolezecký med úspěch. Hlavně u lidí, kteří si potřebovali uklidnit nervy. Teď jsem recepturu trochu změnil. Už nepoužívám čokoládu, ale belgické kakao. A název se taky změnil. Teď je to Medolo,“ vysvětluje Jiří Zavřel.

foto 4 Foto: archiv Jiřího ZavřelaZdroj: archiv Jiřího Zavřela

Stejně jako Radku Jarošovi, i Jiřímu Zavřelovi se hory pořádně zadřely pod kůži. „Je to moje celoživotní vášeň. I když ne v takovém rozsahu, jak bych si představoval. Stačí mi, když se aspoň jednou za rok na pár dní utrhnu a zajedu si buď s rodinou nebo s kamarády do Tater. Úžasně to pročistí hlavu,“ vzkazuje všem Jiří Zavřel.

foto 5 Foto: archiv Jiřího ZavřelaZdroj: archiv Jiřího Zavřela

Dnes má doma okolo čtyřiceti včelstev. Dříve jich míval až devadesát. „Počty včelstev jsem snížil, Švagr mi, kvůli své dlouhodobé nemoci, už moc pomáhat nemůže. Práce je ale pořád hodně. A když člověk chodí do zaměstnání a dělá to jen ve volném čase, tak je to náročné. Čekám, až mi začnou pomáhat vnuci. Zatím jsou ale ve školce, takže si na pomocníky budu muset ještě nějaký ten rok počkat,“ usmívá se Jiří Zavřel.