Předchozí
1 z 6
Další

Ručně vyrábění cínoví vojáčci byli velkou výzvou, říká jejich tvůrce

Firma Jiří a Marcela Grégrovi – Výroba cínových suvenýrů manželů Grégrových z Velké Bíteše byla založena v roce 1992. Počátkem 90. let se opět zvýšil zájem o výrobu vyšňořených uniformovaných panáčků, se kterými si děti podle dobových písemností hrály už v 16. století. Jiří Grégr si zakládá na tom, že výroba je ryze ruční a trvá na vysoké kvalitě. Firmě zůstal původní název i po předčasné smrti jeho ženy před třemi lety. „Je tam stále manželčino jméno. Možná je to z mé strany hloupá nostalgie, nicméně to tak cítím, a tak to tak dělám,“ uvedl Jiří Grégr.

Foto 1. Foto: Deník/Lenka Mašová

Podle Jiřího Grégra všechno začalo, když se před téměř třiceti lety manželům Grégrovým v Benátkách zalíbily cínové šachy, které však pro ně byly finančně nedostupné. Zkusili je tedy sami vyrobit, a to přesně podle svých představ. Povedlo se, a pak se výroba rozšířila i na cínové vojáčky. „Byla to pro nás výzva, protože jde o velice náročnou činnost. Vojáčci kdysi vznikli jako druhotná výroba v dílnách konvářů, jak se cínařům říkalo. Po revoluci u nás s možností zabývat se touto činnosti koketovalo mnoho lidí, postupem let ale prvotní nadšení opadlo a u „řemesla“ zůstalo jenom pár nejskalnějších. Dost lidí se však výrobě věnuje jen jako zajímavému koníčku. Tahle živnost totiž není na zbohatnutí,“ říká s úsměvem Jiří Grégr.

Foto 2.Foto: Deník/Lenka Mašová

Mezi originálními cínovými vojáčky vedou Napoleonovi vojáci, ale nejsou jediní. „Předlohou jsou i ruští, pruští nebo rakouští vojáci. Většina figurek o rozměrech 54, 60 nebo 120 milimetrů končí v památných objektech, například ve slavkovské Mohyle míru. Dalšími významnými odběrateli jsou sběratelé, ze zahraničních zejména Francouzi,“ konstatoval Jiří Grégr. Výroba jednoho vojáčka zabere několik hodin. „Nejdříve se studují detaily historických uniforem, potom vznikne model, pak kovová nebo kaučuková forma, do které bude vojáček odlit. Potom přijde na řadu broušení, pilování, kartáčování, leštění a podobné pracné zákroky. Nakonec dostane cínový vojáček barevnou tvář, uniformu i doplňky. Často se lijí zvlášť například ruce nebo miniaturní zbraně. Kompletuje se pomocí lepidla, a pak dojde na opravy modelářskou barvou,“ popsal Jiří Grégr.

FOTO 3.Foto: archiv Jiřího Grégra

Dioráma, které představuje část bitevní scény z bitvy u Slavkova, konkrétně srážku u Telnice, bylo k vidění i v roce 2017 při výstavě ve žďárském muzeu k výročí 25 let trvání firmy. „V této srážce shodou okolností došlo k tomu, že se v boji na jednom místě propletly všechny tři armády, takže ve výjevu jde o zhruba dvě desítky bojujících postav včetně jezdců na koních. Je to z pohledu historie trochu netypický výřez z bitvy, protože bojující armády se takto promísily málokde,“ vysvětlil Jiří Grégr.

FOTO 4Foto: Deník/Lenka Mašová

Bitevní scénka představující střet u Telnice vznikala zhruba tři roky. „Některé skupiny vojáků malovala ještě manželka, s dalšími pak pomohl jeden z našich nejlepších figurálních malířů, kterému se moc líbilo, co děláme a jak to děláme. Hodnota výjevu se v podstatě vyčíslit nedá, protože vzhledem k počtu hodin odvedené práce je neprodejný, to by prostě nikdo nezaplatil. Navíc mám k němu určitý osobní vztah,“ vyjádřil se Jiří Grégr.

FOTO 5Foto: Deník/Lenka Mašová

Ačkoliv se činnost firmy rozšířila i na další produkty, jako jsou například stavebnice z umělé pryskyřice, a sám Jiří Grégr se věnuje i dalším aktivitám, klasičtí ručně vyrábění cínoví vojáčci s výrobním logem FGL přetrvávají. „O vojáčky je stále zájem, takže to má své opodstatnění. Pokud to jen malinko půjde, tak se cínové armády budou nějakým způsobem stále rozrůstat,“ dodal Jiří Grégr.

FOTO 6Foto: Deník/Lenka Mašová