Předchozí
1 z 5
Další

1Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

Přes dvacet let jsem dělala ředitelku mateřské školy v nedalekém Josefodole. Pak se ale objekt zprivatizoval a já zůstala bez práce. Neuměla jsem si představit, že bych dělala něco jiného, ale všechny školky v okolí měly plné stavy a nebyla šance tady sehnat místo. Bez práce jsem ale rozhodně zůstat nechtěla.

2Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

Nakonec to byli rodiče, kdo mě přivedl na nápad založit si vlastní školku. A využila jsem k tomu rovnou naší zahradu. Začátky nebyly jednoduché, ale za ty roky jsme se už celkem zmátořili. Nicméně musím přiznat, že vybavením zahrady nemohu konkurovat státním školkám. To jsou statisícové položky a já všechno dotuji ze svého.

3Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

Výhoda soukromé školky je především v přístupu k dětem. Se všemi máme vřelý vztah. Důležité je pro mě i to, aby se děti měly rády mezi sebou. Rozhodně to není o penězích, jak si mnozí myslí. Všechno, co rodiče vloží do školného, tak určitou formou dostanou zpátky.

4Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

Zodpovídáme za to, co tady děti naučíme. Ráno máme pravidelnou rozcvičku, pak zpíváme, hrajeme si a připravujeme se na školu. Dvakrát týdně máme i angličtinu. Nemám ráda frontální metody, kdy se na všechny děti nahrne to samé. Z toho pak totiž není nic. Takže pracujeme v menších skupinkách a klademe důraz na individuální přístup.

5Zdroj: Deník / Jana Kudrhaltová

Převážná většina rodičů jsou moji bývalí žáčci. O to víc mě těší, že na mě rádi vzpomínají a chtějí ke mně dát i svoje děti. Každou chvíli mi někdo říká: „Paní učitelko, držte nám místo.“, ale já je vždy upozorňuji, že nejsem nesmrtelná teta. (smích) I když je pravda, že mě to asi drží při životě. Ta práce mě strašně baví a těším se do ní každý den.