Předchozí
1 z 12
Další

Poprvé jsem skejt viděl ve Vídni v létě 1968. Táta mi chtěl za odměnu koupit pár angličáků, mě ale fascinovala prkýnka s kolečky. To bylo něco, čemu se nedalo odolat. Měl jsem prkýnko. Jezdil jsem po Praze, asi jediný a asi první. Film King skate, mapující fenomén skateboardingu, byl ve světové premiéře uveden v nesoutěžní části hlavního programu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

V kinech snímek, v němž tvůrci zpracovali desítky hodin archivních záběrů, běžel loni od 20. září. Je to film o partě lidí, která si za železnou oponou vytvořila vlastní svobodný svět plný nekonečné energie, radosti, adrenalinu, přátelství a hudby. Bylo to něco nového, výjimečného, ze západu. Byla to volnost. Kdo měl skejt, byl kamarád.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

Kolečka ke skateboardu jsem si vyráběl sám. Soustruh, bruska, šlejfka a kolečka byla na světě. A pak přišel ten zázrak – polyuretanová kolečka. Kdo to nezažil, asi nikdy nepochopí. Podle režiséra snímku, je King skate největší projekt, který dosud dělal.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

Dostal jsem od horolezců pár cívek s barevným 16mm filmem. Vzal je na závody do Karlových Varů a pořídil naprosto fantastické záběry; ukládal jsem kameru do dětského kočárku, aby se neklepala a mohla jet vedle skejťáka, Záběry z dětského kočárku jsou dnes už legendární. Chtěl jsem zachytit jízdu na slalomu a jedna maminka mi půjčila skelet kočárku. To, co se natočilo, bylo fantastický.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

To, co přišlo potom, se podařilo natočit. Několik hodin filmu a něco z toho je v bijáku. Celý film jsem viděl dvakrát. Ve Varech a v Praze. Je to hodně silné a není to jen retro. Je to náš příběh. Kamera zachytila asi to hlavní a hudba tomu dává naprosto novou dimenzi. Ale to, jak Šimon zvládnul zmáknout náš svět, to jsem zíral. To, jak jsme žili, to, co to pro nás znamenalo. To jsme tenkrát tak nevnímali.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

Díky archivním záběrům a výpovědím legendárních skejťáků se ve snímku podařilo přiblížit nejen začátky tohoto sportovního odvětví, ale i dobovou atmosféru, emoce a mimořádné lidské příběhy. Od loňského září byl King Skate postupně k vidění ve více než sto kinech v celé České republice.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

Před pár lety jsem úplně změnil život. Přestěhoval jsem se na Vysočinu a dneska se věnuji Polytechnickému kroužku sedmička v Golčově Jeníkově. Dětem to umožňuje prožít několikrát do měsíce zajímavé odpoledne, pobavit se s kamarády, pohrát si s moderní počítačovou technikou. To mohou děti v Golčově Jeníkově bez rozdílu věku, právě díky nadačnímu fondu Neformální Polytechnický kroužek Sedmička.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

Všichni budeme filozofové, ale nikdo nebude umět zatlouci hřebík. Taková černá budoucnost děti z Polytechnického kroužku nečeká. Mám bohaté pedagogické zkušenosti a vím, že děti nemůžete nutit, ale jen je naučit, aby to, co mají dělat, je bavilo. Jádrem kroužku je 12 stálých dětí, z toho asi čtyři jsou už studenti.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

V Polytechnickém kroužku si každé dítě najde to, co mu vyhovuje a co ho baví. Nejmenší děti sdružené v kroužku Šikuláček, který vede Simona Hynková, se věnují výtvarné výchově, zkoušejí si základy techniky a ručních prací třeba se dřevem. Nikdo děti k ničemu nenutí, každému se snažíme věnovat individuálně. Své místo tu mají děti bez rozdílu věku, kluci i holky, děti zdravé, s handicapem i ty ze sociálně slabého prostředí.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

Děti se scházejí pravidelně, jednou měsíčně mohou být v kroužku celý víkend. Kroužek se schází v Jeníkově za náměstím v domě, u kterého by nikdo nehádal, kolik se v něm skrývá moderní výtvarné a počítačové techniky. Prostory jsme vybudovali díky sponzorům, ochotě rodičů, máme k dispozici počítače, diaprojektory, speciální 3D tiskárny. Dolní prostory bychom rádi přebudovali v učebnu a dílny jak pro děti z kroužku tak i pro veřejnost.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

Pro starší děti je zábava je už na vyšší úrovni, pracují s moderní počítačovou technikou a stavebnicemi. Malý technici si sami dokážou postavit motorku, traktor, ale také třeba diferenciál a další složité věci. Sami mohou vyzkoušet základní principy fyziky, jako je nakloněná rovina, kladkostroj nebo převody pohybu. Ve skutečnosti je za kamarádskou formou ukryta metodika, osnovy a zkušenost učitele, lektora a táty-kutila.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga

Na vysoké úrovni jsou i úspěchy dětí ze Sedmičky. Starší děti z kroužku se úspěšně účastní soutěží Stavíme z Merkuru, předvádějí svoje znalosti na technickém fóru ve Valči, prezentují se na Dnech řemesel Fortel Třebíč. Technický kroužek Sedmička v praxi naplňuje to, čemu se říká neformální polytechnické vzdělávání. A proč Sednička? Podobně jako v případě divadla Semafor (Sedm malých forem), tak i v našem technickém kroužku se za názvem skrývá sedm různých oborů, které chceme klukům a holkám ukazovat.

Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. KottingaZdroj: Foto:Deník/Štěpánka Saadouni a archiv P. Kottinga