Předchozí
1 z 5
Další

Miroslav Böhm rád vzpomíná na dobu budování novoměstské nemocnice

Někdejší vedoucí technického oddělení a pozdější náměstek Okresního ústavu národního zdraví v Novém Městě na Moravě, dnes devětaosmdesátiletý Miroslav Böhm, rád vzpomíná na dobu výstavby, místní nemocnice, na níž se spolupodílel. „Nebyl jsem úplně u počátečního zrodu nemocnice, ale její postupnou výstavbu jsem zažil,“ podotýká Miroslav Böhm.

foto1

21. srpna roku 1938 byl slavnostně položen základní kámen pro stavbu novoměstské nemocnice, zdravotnického zařízení, které je dodnes jediným útočištěm pacientů ze široké spádové oblasti. Výstavbu hned od počátku neprovázela právě nejšťastnější hvězda. Rok 1938 nebyl totiž rokem, který by přál budování. A proto také hned na podzim byla veškerá stavební činnost dočasně přerušena. Do konce roku 1940 se ale podařilo postavit hlavní a izolační pavilon, prosekturu a hospodářské budovy. „Původní projekt zpracoval brněnský architekt Bedřich Rozehnal, který navrhoval převážně zdravotnická zařízení. Dříve jsme s ním všechny přístavby konzultovali,“ říká Miroslav Böhm.

foto2

„Největší investice, která se v nemocnici dokončila v roce 1989, byla gynekologicko-porodnický pavilon s devadesáti lůžky. Ve své době byl považován za velmi moderní stavbu. Počátky jeho výstavby ovšem nebyly jednoduché. V té době byl největší problém zajistit stavební kapacity a finanční prostředky. Když jsme to připravili, včetně projekce a stavebního povolení, nastaly problémy s dodavatelem stavby. Složitým jednáním jsme získali firmu Základna rozvoje uranového průmyslu se sídlem v Novém Městě na Moravě. Mělo to háček v tom, že to nebyla typická stavební firma,“ popisuje těžkosti počátku výstavby gynekologicko-porodnického pavilonu pamětník.

foto3

Pokud měl být nový pavilon postaven, bylo nutné získat výjimku. A tu bylo možné vyjednat pouze v Praze, na jednom z odborů tehdejšího ministerstva stavebnictví. „Tak jsem se vydal do Prahy. Jezdilo se autobusem, jak také jinak před více než čtyřiceti lety. Příslušný palác, kde ministerstvo sídlilo, jsem našel, a po několika předpokojích jsem se dostal až k nejvyššímu úředníkovi. Po předložení naší žádosti mě velice příkře odmítl, že ta firma staví šachty na dobývání uranu, ale ne stavby pro zdravotnictví. V tu chvíli se zdálo, že celá léta přípravy a stejně tak i výstavba pavilonu jsou zmařeny, nehledě na obrovskou ostudu,“ vzpomíná Miroslav Böhm.

foto4

Situace byla kritická, tehdy však zasáhla náhoda. „Náhle se v předpokoji zvedl mladík, který úředníkovi oznámil, že tu firmu zná. Že vybudovala a postavila u Medlova krásný hotel ROH,“ pokračuje Miroslav Böhm. Z neznámého mladíka se vyklubal architekt Makovský, syn významného sochaře Vincence Makovského, novoměstského rodáka. „Nejvyšší úředník řekl: ´Tak to dejte sem´. A práskl tam razítko a podpis s dovětkem ´Ať vás tu za rok nevidím, že nestavíte´. Ani nevím, jak jsem se dostal ven na ulici. Pan architekt Makovský však tehdy veškeré díky odmítl. Tehdy se také potvrdilo, jak je dobré mít na správném místě dobré přátele,“ usmívá se Miroslav Böhm.

foto5