Předchozí
1 z 5
Další

Jaroslava Kratochvílová se o nemocniční knihovnu starala čtyři desítky let

Jaroslava Kratochvílová, rozená Havlíková, z Nového Města na Moravě už coby malá holčička denně přicházela do styku s knihami. Oba její rodiče totiž ovládali knihařské řemeslo, a i když ona sama v jejich šlépějích nekráčela, knihy ji přece jen provázely celým životem. „Od roku 1969 jsem pracovala v lékařské knihovně v Nemocnici Nové Město na Moravě. Tehdy jsem nastoupila jako čerstvá absolventka knihovnické školy a o odborné knihovně jsem toho moc nevěděla. Naštěstí nám hodně pomáhala Julie Křivínková z Národní lékařské knihovny v Praze. Byla autorkou mnoha metodických příruček a knížek a národní lékařská knihovna organizovala i vzdělávání knihovníků. S odbornou terminologií mi zase pomohl manžel, který byl lékařem,“ vzpomíná na nelehké začátky bývalá knihovnice.

Foto 1

Knihovna ale zapustila v novoměstské nemocnici své kořeny mnohem dříve, než se stala „královstvím“ Jaroslavy Kratochvílové. „Tehdejší nemocniční správce pan Vomela už v roce 1946 nakoupil první odborné publikace. Ty pak vytvořily základ lékařské knihovny. Knižní fond byl pravidelně doplňován, a v roce 1954 už měla knihovna již 758 svazků knih a časopisů. Když jsem v roce 1969 nastoupila, patřilo pod novoměstský Okresní ústav národního zdraví jedenáct zařízení, pro které jsem knížky nakupovala. Pro Buchtův kopec, dětskou psychiatrickou léčebnu ve Velké Bíteši, porodnici ve Velkém Meziříčí a další. Nakupovala jsem nejen odbornou literaturu pro zdravotnický personál, ale také beletrii pro pacienty na lůžkových odděleních,“ popisuje svou práci Jaroslava Kratochvílová.

Foto 2

S postupným rušením lůžkových oddělení v jednotlivých městech se práce Jaroslavy Kratochvílové omezila pouze na knihovnu novoměstské nemocnice. Tam bylo ale stále práce více než dost. „Knihovna musela být zásobena publikacemi nejen pro lékaře a sestry, ale také pro techniky, inženýry a další personál. Před rokem 1989 bylo velmi složité sehnat odborné publikace. Zvláště pokud šlo o zahraniční literaturu. Dostávali jsme příděly peněz, které ovšem nestačily na všechny knihy, které jsme do knihovny chtěli. Já jsem měla velké štěstí. Jezdila jsem spolu s lékaři na prodejní výstavy zahraniční lékařské literatury do Prahy. Fungovalo to tam tak, že kdo dříve přišel, ten měl. Jednou jsem tam spolu s ostatními taky stála ještě před otevírací hodinou a čekala. Najednou se otevřely dveře a v nich stál pán, který se ptal, odkud jsme. Když jsem řekla, že jsem z Nového Města na Moravě, tak se usmál a pozval mě dál se slovy, že jsme krajané. Byl to syn malíře Miloše Krátkého z Křižánek. Od té doby jsem tam měla protekci,“ usmívá se Jaroslava Kratochvílová.

Foto 3

Díky známosti s krajanem pracujícím v zahraničním nakladatelství se podařilo zajistit řadu výtisků, které jiné nemocniční knihovny zoufale postrádaly. „Měla jsem také štěstí na ředitele nemocnice, jejich zásluhou měla naše knihovna skvělé podmínky, a mohla se rozvíjet. V roce 1995 jsem získala pro nemocniční knihovnu akreditaci pro poskytování veřejných služeb ve zdravotnictví. A v roce 1997 se nám povedlo zrealizovat v knihovně teprve druhé internetové připojení, první bylo na Medinu. Musela jsem absolvovat počítačový kurz, synové se mi doma smáli, že ve svém věku chodím do školy. Manžel šel do školy se mnou. V roce 2002 jsem pak zahájila počítačovou katalogizaci knihovny,“ vypočítává jednotlivé dosažené úspěchy knihovnice.

Foto 4

Na roky strávené v nemocniční knihovně vzpomíná Jaroslava Kratochvílová, dnes babička tří krásných holčiček Anny, Emy a Gabriely, velice ráda. V knihovně jí kromě všech jejích povinností přibyla v roce 1997 navíc i povinnost založit a vést nemocniční kroniku. I o ni se ráda starala. Jen jedno ji mrzí. „Vloni byla vydána kniha o novoměstské nemocnici a na knihovnu se tam jaksi pozapomnělo. A nemyslím si, že by pro nemocniční zaměstnance znamenala málo, naopak. Všichni měli vždy dokonalý přísun odborných informací. Těší mě ale, že moje nástupkyně Táňa Bejblová úspěšně pokračuje v mé práci,“ říká Jaroslava Kratochvílová.

Foto 5