Předchozí
1 z 5
Další

I syndrom vyhoření může znamenat nový začátek

Syndrom vyhoření postihuje čím dál více lidí. A byl také příčinou toho, že někdejší učitelka tance Dita Hrubcová opustila práci, kterou si odmalička přála dělat, a odešla ze školství. „Tanec jsem začínala učit v devatenácti letech. Tehdy jsem si zároveň dodělávala taneční konzervatoř. Prošla jsem základní uměleckou školou v Praze-Řepích, v Liberci i Novém Městě na Moravě. Čtyřiadvacet let jsem pracovala ve školství. Výuka tance byla moje vášeň, nedělala jsem konzervatoř proto, abych vystupovala na prknech, jež znamenají svět. Vždycky byla mým cílem pedagogická činnost, ačkoliv jsem se nevyhýbala ani vystupování. Prvotním záměrem ale bylo učit,“ popisuje Dita Hrubcová.

foto 1.

Učení ji naplňovalo, bylo splněním jejího dětského snu. Šla ve šlépějích své babičky, která byla ředitelkou školy a dalších příbuzných, jejichž náplní práce byla pedagogická činnost. „Děti byly můj svět. Bylo jedno, jestli jim bylo pět, osm nebo patnáct. Časem jsem ale zjistila, že veškeré činnosti, které jsem dříve dělala s nadšením a elánem, mi najednou dají strašně zabrat. Spotřebovávala jsem více a více energie, připravit jakékoliv představení pro mě bylo neskutečnou námahou. Dříve jsem se v tom nacházela, teď pro mě byla každá tvorba dřina,“ vzpomíná na dobu, kdy se u ní začal projevovat syndrom vyhoření, Dita Hrubcová.

foto 2

V podobných případech nastane i fáze sebeobviňování. „Kladla jsem si za vinu, že jsem v tom asi málo dobrá. Že se musím více snažit. Ale nešlo to. A spolu s tím začaly přicházet i zdravotní problémy. Čím více jsem na sebe tlačila, tím byly zdravotní problémy větší. A já jsem najednou zjistila, že na svou práci už nestačím. V té době jsem ale ještě nevěděla, že jde o syndrom vyhoření, to mi došlo až zpětně. Rozhodla jsem se odejít ze školství a začala jsem učit soukromě. Můj zdravotní stav se ovšem nelepšil. A neměla jsem ani více energie, ani elánu. Po dvou letech jsem s výukou tance skončila úplně. Přestože to byl můj naplněný životní sen, musela jsem ho opustit,“ přiznává Dita Hrubcová.

Foto 3.

Každý konec s sebou ale přináší i nový začátek. Tanec pro ni sice skončil, ale pohybu se nevzdala. „Začala jsem se školou bederních svalů Michaely Cusanové. Byl to naprostý rozdíl oproti tomu, co jsem dělala dříve. Naučila jsem se, jak zacházet se svým tělem v jeho hloubce,“ vysvětluje první krůček k novému začátku Dita Hrubcová. Přes školu bederních svalů se postupně dostala až ke škole pánevního dna. „Metoda Renáty Saháni 3x3 mi tak pomohla s mými zdravotními problémy, že jsem se rozhodla ji předávat dál,“ říká Dita Hrubcová.

Foto 4.

Tanec pro ni sice skončil, u výuky ale zůstala. Tentokrát ovšem ne u té taneční spojené s dětmi v základních uměleckých školách. Učí doma, ve svém malém království. Jejími „žačkami“ jsou ženy a dívky od doby dospívání až takříkajíc do sta let. „Jsou to prostě kurzy pro ženy. Ať už jsou mladší nebo staršího věku. Pro všechny je přínosné umět zacházet se svým pánevním dnem. Mám v Novém Městě na Moravě v Monseově ulici svůj vlastní cvičební sál. A organizuji také celodenní nebo pobytové kurzy pro ženy, kde je poznávání tajemství pánevního dna spojeno navíc s aromaterapií, která ženám napomáhá jít ještě více do hloubky svého těla,“ nabízí zájemkyním Dita Hrubcová.

foto 5