V ČLÁNKU NAJDETE
„Jednou jsem na zahradě viděl slepici. Asi se jí u nás líbilo. Byla ale kroužkovaná, a tak jsme se ptali sousedů, jestli o ní něco nevědí. Když jsme to vyprávěli v hospůdce, tak se jeden místní chovatel rozhodl, že nám dá další tři slepice a kohouta,“ vzpomíná Jaroslav Sobota, vášnivý kutil a nyní nově tedy i chovatel.
Slepice nejdřív spali na túji
Nejprve prý s partnerkou zakoupili malý výběh z hobby marketu. Ten se jim ale nelíbil.
„Říkal jsem si, že s tím musím něco udělat. Slepice měly ve výběhu velkou túji, na kterou chodily spát. Byly tam na dešti, sněhu. To se nám nelíbilo a bylo nám jich líto. Navíc bydlíme u lesa a trošku jsme se báli, aby na ně nepřišla nějaká šelma,“ říká Jaroslav Sobota.
Další inspirace. Stavba kurníku podle Lukase Tarase:
Hurá na stavbu kurníku
A tak se rozhodl, že svým slepičkám udělá nové bydlo. „Když jsem měl v zimě čas, navozil jsem si do dílny materiál, podíval jsem se na pár realizací na internetu a vyrobil jsem si originální kurník podle svého gusta. Nechtěl jsem do něho příliš investovat, protože jsme se slepicemi neměli zkušenosti a nevěděli jsme, jestli se jim v novém příbytku bude líbit,“ popisuje.
Kurník je postaven z dvanáctkových trámků a dřevěného roštu. Jaroslav ho zateplil šesticentimetrovým polystyrenem a zvenku na opláštění použil smrkové palubky.
„Nakonec jsem kurník udělal rozebíratelný. Má odnímatelnou střechu i snůšku. Vše je na motýlkových šroubech. Je tak otázkou zhruba 15 sekund, než je odšroubuju, zvednu víko a mám rovnou přístup k čerstvým teplým vejcím,“ pochvaluje si.
Nahrává se anketa ...
Vajíčka každý den
Slepičkám trvalo tři týdny, než se naučily do kurníku chodit.
„Snášejí každý den, ale teď přes zimu je to horší. Dáváme jim samozřejmě příkrm, i přesto jsou trošku v útlumu. Už se nám podařil i vlastní odchov, kvočna zasedla a měli jsme malá kuřátka,“ říká s nadšením.
K šikovným kutilům patří i Petr Živnůstka. Podívejte se na jeho nápad:
Barvu si zvolila Jaroslavova přítelkyně. Líbila se jí modrá lazura, krásně prý vytáhne kresbu dřeva.
„Je to decentní a přírodní. Lazurou jsme natírali také starý ratanový nábytek, a tak nám něco zbylo. Počítám s tím, že se musí nátěr na jaře znovu obnovovat. Máme na to speciální štětky a je to docela fofr,“ přemýšlí nahlas.
close
info
Zdroj: Se svolením Jaroslava Soboty
zoom_in
Stavba kurníku zabrala kutilovi zhruba týden. Vešel se do 8500 korun.
Stavba kurníku za týden
Postavit kurník pro drůbež zabralo kutilovi zhruba týden.
„Materiál jsem nakoupil, zbytek jsem měl v dílně. I s oplechováním, panty, šrouby a šindelovou střechou jsem se vešel do 8500 korun. Zvolil jsem nejlevnější možnou variantu. Když jsem se díval na nabídku, tak podobné vycházejí na 20 až 30 tisíc korun. Takže si myslím, že to stálo za tu práci,“ počítá Jaroslav Sobota a dodává: „Z dílny jsme kurník stěhovali ve třech lidech. Špatně se totiž přenáší. Měli jsme to sice jen 40 metrů, ale i tak to byla fuška.“
Slepičkám se daří a kurník zatím plní svou funkci na jedničku. Jaroslav Sobota už ale uvažuje o automatizaci.
„To mě velmi zajímá, ale zatím jsem se do toho nepouštěl. Mám udělaná dvířka, která mají stejný rozměr jako ta automatizovaná. Takže až na to budu mít chuť a finance, tak je do připraveného otvoru jenom nainstaluju,“ plánuje další zlepšení.
