Letos oslavujete už pětadvacáté výročí založení souboru, můžete přiblížit jeho vznik?

Jaromír Vyboštok (J. V.): Flamberg byl založen 1. listopadu 1991 jako kroužek historického šermu při žďárském domě dětí a mládeže. U jeho vzniku stál pan Ladislav Konvičný, který se rok předtím přistěhoval do Žďáru z Hranic. Jako člen skupin historického šermu Missericordia, Markus M a Cordiallo měl k šermu blízko. Popud k založení samotného Flambergu dali pak paní Topinková s panem Strakou z DDM, kde také kroužek zpočátku zkoušel.

Prvním hejtmanem byl tedy Ladislav Konvičný?

Miroslav Skalník (M. S.): Ano, byl jím až do roku 2006, kdy se vrátil do Hranic. V roce 1993 vznikla Společnost historického šermu Flamberg jako občanské sdružení, jímž je dodnes. V témže roce získala s pomocí pana Zity, kapitána Přístavu vodních skautů Racek, prostory v Žižkově ulici, kde měla „základnu" až do jejich demolice v roce 2012. Druhým hejtmanem pak byl Petr Hron, třetím je od roku 2011 Jaromír Vyboštok.

Kde jste našli nové útočiště?

J. V.: Zhruba do poloviny loňského roku jsme sídlili v prostorách v Jihlavské ulici, nyní máme klubovnu v Novoměstské ulici, kterou nám loni pronajalo město Žďár nad Sázavou. Po celou dobu existence Společnosti historického šermu Flamberg ale cvičíme v sokolovně, kromě krátkých přestávek, kdy jsme trénovali třeba v Radňovicích. Dnes ještě chodíme zkoušet i do domu kultury ve Žďáře.

Působí ještě ve skupině někteří ze zakládajících členů?

M. S.: Aktivně s námi již žádný ze zakládajících členů nešermuje ani není členem společnosti. Ale s většinou bývalých členů stále spolupracujeme, někteří například poskytli exponáty právě pro naši současnou výstavu v Regionálním muzeu.

Kolik členů vlastně původní soubor měl?

J. V.: Na první schůzku, co se konala v domě dětí, přišlo podstatně více děvčat než chlapců, po krátké době zůstala děvčata dvě a pět nebo šest mužů. Takže zakládajících členů bychom v roce 1993 napočítali asi deset. Členská základna se pak ale samozřejmě měnila, v jednu dobu ji tvořilo i víc než dvacet lidí.

V současnosti máte členů kolik?

M. S.: Ve Flambergu nyní více či méně aktivně působí šestnáct lidí, z toho čtyři ženy.

Současnou vaši velkou výstavu jste zahájili vystoupením, chystali jste ji dlouho?

J. V.: Termín byl stanoven už tak před rokem, ale jinak z naší strany příprava zas tak dlouhá nebyla. S pracovníky muzea jsme se pak před začátkem výstavy včas dohodli na tom, jak bychom chtěli, aby výstava vypadala, a co jim všechno můžeme nabídnout k vystavení. Jakmile jsme věci zkompletovali a navezli do muzea, asi týden jsme pak výstavu stavěli. S kolegou jsme tam občas zašli doladit některé detaily, vytvořit popisky nebo přinést ještě některé další drobnosti, na které se při tom „velkém" navážení zapomnělo.

Na co se tedy návštěvníci mohou těšit?

M. S.:Třeba na naše vybavení, se kterým vystupujeme a nebo jsme v minulosti vystupovali. Výstava je o našich pětadvaceti letech, takže jsou tam také věci, které bychom si dnes, i s ohledem na poznatky o historii, na sebe vzít nemohli. Konkrétně lidem představujeme naše zbraně, chladné i palné, včetně několika děl, zbroje, kostýmy, táborové vybavení a spoustu dalších rekvizit. Rozhodně je co vidět, a pár věcí si mohou lidé i vyzkoušet obléct si kostým nebo si třeba vystřelit z luku.

O některých nedělích prý budete sami návštěvníky výstavou provádět, budete „jen" průvodci, nebo chystáte k těm komentovaným prohlídkám třeba i nějaký program?

M. S.: To bude hodně záležet na těch z nás, kteří na Tvrzi zrovna budou. A pochopitelně na divácích. Určitě můžeme slíbit odpovědi na nejrůznější otázky, na nějaký ten souboj by snad mohlo také dojít. Pokud tedy bude hezky a my budeme moci vyjít ven… Věříme, že se diváci rozhodně nudit nebudou.

Výstava v muzeu není jistě jedinou vaší letošní aktivitou. Budete se třeba opět účastnit Dne Žďáru, a co dalšího máte už naplánovaného?

J. V.: Dne Žďáru se určitě účastnit budeme, je to od nás forma poděkování, nebo, chcete-li, protislužba městu za to, že nám zapůjčil budovu, ve které nyní sídlíme. A pochopitelně to děláme rádi, protože „doma" má i pro nás vždycky zvláštní atmosféru. Další akce jsou převážně teprve v jednání, ale předpokládáme, že se jako každý rok zúčastníme Slavností pernštejnského panství na hradě Pernštejně, slavností v Telči, Svatováclavských slavností v Novém Městě na Moravě či rekonstrukce bitvy na Bílé hoře.

A co další novinky a plány do budoucna?

J. V.: Stále ještě nová je naše klubovna v Novoměstské ulici. Jsme opravdu rádi, že nám ji město zapůjčilo, a děkujeme za to. Rádi bychom tam letos uspořádali něco jako den otevřených dveří aby se mohli naši příznivci podívat i tam, kde v létě trénujeme, kde se scházíme… A v souvislosti s výročím bychom rádi uspořádali i nějakou další akci, ale vše je otevřené, a proto můžeme pouze případné zájemce vyzvat, aby sledovali naše stránky či facebookový profil. Z čistě pragmatického hlediska bychom chtěli pořídit dodávku, abychom se na naše akce se vším tím potřebným vybavením dostali jednodušeji. Musíme si ji půjčovat, a ne vždy je to možné, neboť majitel ji pochopitelně potřebuje také. Proto bychom chtěli poprosit návštěvníky výstavy, aby nám mimo jiné právě na dodávku „přihodili" nějaký ten peníz do bedny, jež je právě pro tyto účely v muzeu také umístěna.

Když má společnost fungovat, musí na tom všichni pracovat. Jak máte rozdělené funkce a povinnosti?

M. S.: Funkce jako takové máme ve skupině tři, hejtmana a dva jeho zástupce, kteří společně tvoří vedení společnosti, pomáhají si, pokud je třeba. Hejtman s pomocí zástupců dojednává akce, diskutuje s jejich pořadateli, formálně řídí činnost spolku. Reálně se ale všichni tři snažíme všechno řešit společnou dohodou a diskusí jsme zájmové sdružení, a to musí nutně fungovat odlišně než například firma. Jinak máme v případě potřeby i funkce neformální, kdy jsou mezi námi určeni jedinci zodpovědní za přípravu nového vystoupení, za část vybavení a tak.

Rozhoduje hejtman i o přijímání nových členů?

J. V.: Nové členy sám nevybírám. U nás v zásadě platí pravidlo, že dáme prostor každému, kdo se přihlásí, a pokud se osvědčí na trénincích i na akcích, je na členské schůzi přijat většinou hlasů za člena. Při hlasování má můj hlas stejnou váhu jako hlas ostatních členů.

„Vaším" tématem je třicetiletá válka. Je to tak od vzniku Flambergu, nebo jste začínali s něčím jiným?

J. V.: Flamberg od počátku trénoval takzvanou italskou školu, to je šerm s kordem. A to i v době, kdy prioritně vystupoval „v gotice". Na počátku Flambergu společnost jistou dobu vystupovala také v kostýmech Skotů. Každopádně třicetiletou válku dělá Flamberg od počátku. Postupně ale vystoupení ve „třicítce" přibývalo, přibyla i děla z tohoto období, která činí naše vystoupení s tématem třicetileté války ještě o něco více atraktivní. Zhruba posledních pět let pak děláme třicetiletou válku téměř výhradně, doplňujeme ji pouze tematickými vystoupeními z období pozdního baroka, tedy éry Ludvíka XIV., krále Slunce. Občas samozřejmě uvažujeme i tom, že se ke gotice vrátíme, ale rozhodně to není v plánu v nejbližší budoucnosti. Mohli bychom snad začít dělat i období Marie Terezie, ale nic ještě není rozhodnuté definitivně. Všechno záleží na členech, takže se může stát, že za pár let přijde do Flambergu několik lidí, kteří budou chtít gotiku dělat…

V roce 2013 jste pořádali nábor nových členů; je vás teď dostatek, nebo se chystáte ještě soubor rozšířit?

J. V.: My nové členy vítáme vždy. Flamberg nebyl nikdy uzavřenou společností. O nové lidi se zájmem o historii, šerm, palné zbraně máme zájem pořád. Pokud má někdo pocit, že by právě takto chtěl trávit své volné chvilky, určitě mu doporučuji zavolat nebo napsat, abychom se domluvili na podrobnostech a on si mohl vše vyzkoušet.