Nabito bylo ve Veselí i na besedě s historikem Zdeňkem Jarošem, odborníkem na historii jihlavského pěšího pluku. O rodácích, kteří museli do válečných bojů, ale rovněž o životě v Novém Veselí ve válečné době, se zas návštěvníci mohli leccos zajímavého dozvědět na poutavé výstavě. „Tu má na svědomí Marcela Vencelidesová," prozradil starosta Zdeněk Křivánek.

Marcela Vencelidesová je „Novoveselačka", a výstavu plnou zajímavostí a informací připravovala přibližně dva roky. „Není to jen moje zásluha, pomohli nám pracovníci regionálního muzea ve Žďáře a polenského městského muzea a místní lidé," řekla jen skromně organizátorka výstavy.

„Chtěli jsme připomenout to množství našich padlých, a hledali jsme, kde se o nich co dá sehnat v okresním archivu, v pražském vojenském archivu, mezitím nám místní lidé začali nosit fotografie a jiné připomínky, takže se to střádalo postupně," přiblížila Vencelidesová.

„Více materiálů je tištěných fotky, dokumenty, ale získali jsme i něco málo předmětů. Například šavle, již vidíte ve vitríně, se našla teprve nedávno, při práci na poli," popsala Vencelidesová. „Za každičkým z těch střípků, které se dozvíte, je lidský příběh. jsem ráda, že se nám tady podařilo některé ukázat, třeba jen zčásti," dodala.

V první světové válce padl i Eduard Danihel, strýc Josefa Danihela. Bylo mu tehdy 18 let. Narodil se v roce 1898. „Byl zrovna na dovolené tenkrát muži z hospodářství nedostávali dovolenou na dovolenou, ale na žně. Strýc byl v červenci tady na žních, a v první polovině srpna padl v Itálii," přiblížil Josef Danihel.

Od Josefa Beneše, ruského legionáře, který byl také z Nového Veselí a byl s jeho strýcem ve válce, se Josef Danihel dozvěděl, že Beneš jeho strýce Eduarda přemlouval, že do toho Ruska utečou. „Strejda ale říkal já jsem přísahal císaři pánu, já neuteču. Tak utekl jenom jeho kamarád Beneš. Strýce pak převezli s ostatními do Itálie, a tam padl," vzpomněl Josef Danihel.

Po strýci pátral i v pražském vojenském archivu, ale měli tam jen úmrtní lístek. „Vypadalo to skoro jako dřív průvodní lístek k balíku bylo na něm jméno, pěší pluk 81, narozen, pochován, číslo hrobu…" řekl Josef Danihel.

S rodinou se v roce 2002 do italského Asiaga vypravil. „Našli jsme monumentální mohylu míru, ale strýcovo jméno jsme mezi množstvím ostatních nenašli. Snažili se nám pomoci, ochotně pátrali, ale dostali jsme pak z Itálie dopis, že o něm bohužel zprávu nenašli," pověděl Danihel.

Kříž s upomínkou na Eduarda Danihela stojí dnes nedaleko Nového Veselí. „Nechal ho postavit jeho táta. Když umíral, manželka mu rukoudáním musela slíbit, že ho vybuduje na Holetíně," dopověděl příběh Josef Danihel.