Své vzpomínky na dobu dětství a dospívání na Žďársku teď navlékla na šňůrku a vydala knihu. Nazvala ji Korálky ze zámku. „Soustředit vzpomínky do knihy byl můj dlouhodobý sen. Chtěla jsem ji napsat hned, jak budu mít čas. Teď mi to umožnil jednak odchod do důchodu a hlavně covidová epidemie,“ vypráví opavská spisovatelka.

A ještě něco jí k napsání knihy přistrkovalo. „Slíbila jsem svému kamarádovi, který emigroval, že sepíšu příhody o našem dětství v Moravci. Také jsem chtěla, aby moje děti a vnoučata měly příhody, které znají jen útržkovitě z mého vyprávění, pěkně pohromadě. A v neposlední řadě byl impulzem den otevřených dveří na zámku v Moravci, kdy průvodce odbyl padesátiletou historii dětské ozdravovny jednou větou. Uvědomila jsem si, že jsem pamětník tohoto období a chci ty informace předat,“ vysvětluje.

Letos bude ve zvířátkovém betlému nainstalováno třicet zvířátek.
Ve Lhotkách mají zvířátkový betlém. K vidění bude až do Hromnic

Knížku chce věnovat všem, s nimiž se na Vysočině potkala, a kteří její život nějak obohatili. A nebylo jich málo. O lidech, s nimiž v Moravci žila, mluví v knize velmi otevřeně. „Vždycky je riziko, že když dva lidé vykládají stejnou událost, může být popsána jako dva různé příběhy. Opakovaně tam proto připomínám, že jsou to moje vzpomínky, pocity a vnímání toho, jak to bylo. Myslím, že jsem popisovala především příjemné zážitky a věřím, že jsem se nikoho nedotkla. Pokud ano, mrzelo by mne to a rozhodně to nebyl úmysl. Mnozí lidé mi říkají, že se odvážně „odkopávám“ a říkám soukromé věci. Ale tak jak vzpomínky přicházely, tak jsem je zachycovala,“ říká Věra Juříčková Strmisková.

Věra Juříčková Strmisková napsala knížku o svém dětství v Moravci a ve Strážku a dospívání v Bystřici nad Pernštejnem.Věra Juříčková StrmiskováZdroj: Deník/Helena Zelená KřížováVěra Juříčková Strmisková
Vyrůstala na Moravci v zámku, kde pracovali její rodiče. Základní školu navštěvovala na Moravci a ve Strážku. Po absolvování gymnázia v Bystřici nad Pernštejnem vystudovala Filozofickou fakultu Jana Evangelisty Purkyně v Brně, obor pedagogika a psychologie. Po studiích odešla s manželem do Opavy, kde vychovali tři děti. Celý život pracovala s dětmi s postižením a jejich rodiči. Své zkušenosti z praxe zúročila v posledních dvaceti letech jako odborná asistentka na Fakultě veřejných politik Slezské univerzity v Opavě. Vydala pro studenty 12 skript s tématikou psychologie, komunikace a poradenství.

Spisovatelka sice vyrůstala v Moravci, kam také začala chodit do školky a do školy, ale v knížce se najdou i lidé z dalších částí Žďárska. Například ze Strážku, kde pokračovala ve školní výuce na druhém stupni. Nebo z Bystřice nad Pernštejnem. Tamní gymnázium bylo totiž svědkem jejího dospívání. „Věnuji mu v knize celou kapitolu. Bylo to mimořádné období s mimořádnými lidmi, kteří nás nasměrovali a ovlivnili na celý život. Se spolužáky i profesory se scházíme pravidelně, téměř každý rok,“ podotýká opavská spisovatelka.

Zatím jen poprašek se může brzy změnit v souvislou sněhovou pokrývku.
Vysočinu zasypává sníh: na některých místech napadne až deset centimetrů

I do Moravce se občas vrací. Teď už jej ale vidí trochu jinýma očima. „Mnoho se tam změnilo. Vnímám zejména generační posun a mnoho nových obyvatel. Ráda si popovídám s těmi, co znám a vzpomínáme na společné zážitky. Velkým lákadlem je stále park a krajina kolem Moravce, i když je tam mnoho změn. Třeba mi chybí lipové aleje ke Strážku,“ vzpomíná.