VYBRAT REGION
Zavřít mapu

VIDEO: Při psaní hry beru inspiraci z okolního dění, říká Jan Kolegar

Strážek /ROZHOVOR/ – Nestává se tak často, aby dramatický kroužek venkovské školy vedl docent Janáčkovy akademie múzických umění ve výslužbě. Školáci ze Strážku to štěstí mají. Jan Kolegar, dlouholetý divadelník, s nimi secvičil v pořadí už třetí představení.

8.12.2017
SDÍLEJ:

Jan Kolegar vede školní dramatický kroužek ve Strážku.Foto: Deník / Zelená Křížová Helena

Jan Kolegar miluje divadlo celým svým srdcem. Přirostlo mu k tělu a tak po odchodu do důchodu neváhal a začal se věnovat dětem z dramatického kroužku v městysi, kde tráví spokojená a poklidná léta podzimu života ve své chalupě.
„V divadle pracuji od devatenácti let. Nejprve jsem byl kulisákem se snahou dostat se ke studiu herectví. To se mi ale nepovedlo a ani na režii mi to nevyšlo. Tak jsem v divadle dělal kariéru jako provozní pracovník – od jevištního mistra přes vedoucího provozu a výroby až po ředitele. Podařilo se mi vystudovat dálkově Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, organizaci řízení divadla. Absolvoval jsem v roce 1984,“ prozrazuje střípky ze svého profesního života dnešní režisér strážeckého divadelního souboru Jan Kolegar.

To jste po celou dobu pracoval v Národním divadle Brno?

Jedenáct let jsem byl v Mahenově divadle. To byla pro mě nejkrásnější léta. Když se zavřelo kvůli rekonstrukci, šel jsem do Ostravy. Tam jsem byl tři a půl roku ve Státním divadle Zdeňka Nejedlého, dnes je to Divadlo Antonína Dvořáka. Pak jsem se vrátil zpět do Brna a stal jsem se vedoucím provozu Státního divadla Brno. Měl jsem na starosti výrobní dílny a provoz všech jevišť. A pak mě odtamtud, kvůli mému škraloupu z osmašedesátého roku, vyhodili. To bylo v roce 1987.

Kam jste šel pak?

Sáhlo po mě Satirické divadlo Večerní Brno. A protože hned půl roku nato se brněnská divadla slučovala do jednoho podle vzoru Městských divadel pražských, začal jsem pro sloučená divadla pracovat coby vedoucí výroby. A pak jsem se stal porevolučním ředitelem Městských divadel Brno, které se během mého působení opět rozdělilo na samostatná divadla.

Jak dlouho jste byl v této funkci?

Do dvou let jsem ji opustil. Volený porevoluční ředitel splnil svůj úkol a odešel. (smích) Divadlo jsem úplně opustil a začal podnikat.

Mělo vaše podnikání něco společného s divadlem?

Vůbec ne. Měl jsem vlastní obchod v Brně, u nás v domě. Moje maminka mívala květinářství a já jsem měl obchod s potravinami. Přestože to nebylo právě jednoduché, bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života. Byla to sice strašná dřina, ale konečně jsem si mohl dělat to, co jsem sám chtěl, nikdo mi do toho nemluvil. Ale když pak v naší blízkosti postavili Bobycentrum, tak jsem zkrachoval. Tam totiž prodávali věci za poloviční cenu, konkurovat jsem tomu nemohl.

A jak jste se z Brna dostal do Strážku na Vysočině?

To bylo složitější. V sedmdesátém devátém roce mi dcera spolupracovníků mé manželky nabídla, jestli nechci jít v době prázdnin dělat instruktora v letním táboře. V té době byly i divadelní prázdniny, tak jsem si řekl proč ne. Měli jsme dvě děti, ty jely se mnou. Když jsem se na táboře trochu rozkoukal, zjistil jsem, že paní kuchařka krade. Tak se s ní rozloučili a od dalšího turnusu jsem tam začal vařit já. Vaření je můj koníček, baví mě to, tak to šlo, neměl jsem s tím žádný problém. Dostal jsem k ruce jednu kuchařku a tato letní brigáda mi vydržela dalších osm let.

Kam jste na tábory jezdili?

Do místa, kde je dnes Westernové městečko Šiklův mlýn. Bylo to nádherné místo. A protože se mi na Vysočině tak líbilo, začal jsem v okolí shánět chalupu. Objížděli jsme s manželkou spoustu objektů na prodej. Nakonec nám poradil jeden její kolega chalupu ve Strážku. Byla to chalupa se stodolou. Chalupa byla v takovém stavu, že jsme ji nakonec museli zbourat. A stodolu jsem pak dvacet osm let přestavoval na chalupu. Od roku 1982 je Strážek můj druhý domov.

Jak jste se dostal k výuce v dramatickém kroužku?

S tím jsem začal už v Brně. Náhodou jsem se dozvěděl, že na jednom brněnském gymnáziu hledají někoho, kdo by vedl tamní kroužek. Napsal jsem pro studenty celkem pět her, z toho čtyři jsme uvedli na různých divadelních scénách. Se studenty se poměrně dobře spolupracovalo.

A první divadelní představení ve Strážku?

To jsem dal dohromady s dětmi mých kamarádů, které strašně chtěly hrát divadlo. Nedaleko Strážku je rybníček Šibeník a ten mě inspiroval. Jsem hastrmanolog, miluji hastrmany. Tak jsme vytvořili sérii o vodnících a vodnických holkách. Základem byla Erbenova báseň Vodník. S tímto divadelním představením jsme pak sjezdili i dva festivaly, ale nic jsme nevyhráli. Přesto byly děti nadšené.

To ale ještě nebyl dramatický kroužek nebo ano?

Dramatický kroužek vznikl předloni na místní škole. Oslovila mě paní ředitelka, jestli bych ho nevedl. Byla tam tehdy skupina osmáků a deváťáků, která měla o divadlo velký zájem. Mezi nimi byla i jedna dívka – vůdčí osobnost – všichni kluci ji milovali. Tak jsem pro ně napsal hru Host - féerii o snech. Při psaní hry beru inspiraci z okolního dění. Ta dívka ostatní neustále motivovala a všechny tak hraní divadla strašně bavilo. Hra měla nepředstavitelný úspěch, uskutečnila se v místní sokolovně. Za jeviště nám posloužily schody, bylo to nezvyklé, ale všem se to líbilo. Jak divákům, tak samotným hercům.

To bylo předloni. Pak kroužek pokračoval?

Pokračoval. Ale deváťáci odešli, zbyli jen osmáci. A nebyla už mezi nimi osobnost, která by je táhla. Přestalo je to bavit a hlavní představitel to nakonec vzdal, že toho má moc. Takže vystoupení se nakonec nekonalo. Uznal jsem, že část viny nesu i já, že hra byla opravdu velice náročná. Ale ještě předtím se na zkouškách objevilo asi deset děvčátek z druhé a třetí třídy, které chtěly také hrát. Tehdy jsem je musel odmítnout, protože jsem pro ně neměl role. Hra, kterou jsem napsal, byla spíše pro ty starší. Ale slíbil jsem jim, že za rok napíšu zase něco pro ně.

A napsal jste?

Napsal. Ještě před prázdninami jsem se s nimi potkal a zjistil jsem, že mám najednou v kroužku deset princezen. A to mě inspirovalo. Jedna princezna je z osmé třídy, takže jsem z ní udělal zlou královnu. Proto se hra jmenuje 9 princezen – 1. Celé je to založené na pohádkových bytostech. Jde v podstatě o slavnostní večer na závěr sympozia princezen, kde se jedná o tom, co dnešním dětem přinášejí pohádky. A aby to bylo o něco atraktivnější, soutěží se i o Miss princeznu. S pohádkami souvisí i další osoby, které ve hře vystupují – vodník, čert, Cipísek a kašpárek, který převzal roli moderátora.

Takže kromě princezen máte i další herce…

Mám. Třeba Jirku, který je v souboru nejstarší. Ale také chtěl strašně hrát. Tak jsem mu přidělil roli vodníka.

Kdo se stará o kostýmy?

Rodiče. Požádal jsem je o pomoc. Budou nejen kostyméry, ale také maskéry.

A jak probíhají zkoušky? Vyvíjí se hra? Zasahují do ní svými nápady i herci?

Ti přicházejí s nejrůznějšími nápady. Dvě dívky se například nabídly, že udělají choreografii u tanečních výstupů. Dal jsme jim volnou ruku. Hru jsem sice napsal já, ale vytváříme ji všichni společně. Každý občas s něčím přijde. Konec konců, vždyť byla hra inspirována právě těmi, kteří ji hrají.

Před vámi je premiéra. Kdy a kde?

V pátek 15. prosince v sedmnáct hodin v sokolovně ve Strážku. Snad se bude zase líbit. Už ale přemýšlím o další hře. Baví mě to. A děti taky, to je hlavní.

Jan KolegarJevištní mistr Mahenova divadla, Státního divadla Ostrava a Janáčkova divadla. V letech 1982 až 1987 vedoucí provozu a výroby Státního divadla v Brně, poté vedoucí provozu a výroby divadla Večerní Brno a Divadla bratří Mrštíků. V letech 1990 až 1992 byl ředitelem divadla bratří Mrštíků Brno. Od roku 1994 byl vedoucím ateliéru divadelního manažerství na DIFA Brno a od roku 2001 vedoucí divadelního studia MARTA. Má za sebou dlouholetou publikační činnost. Technicky realizoval scénickou výpravu u 786 inscenací činoherních, operních a baletních v řadě divadel našich i zahraničních (Barcelona, Sevila, Valencie, Pamplona, Santander, Palma de Mallorca, Parma, Turín, Janov, Regio Emillio, Palermo, Modena, Ravena, Interlaken, Laussane, Lipsko, Kolín nad rýnem, Pasov, Vídeň, Tampere, Helsinky, Záhřeb, slovinská Nova Gorica, Varšava, Lodž, Lucemburk a další).

Autor: Helena Zelená Křížová

8.12.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Studentské prezidentské volby v Obchodní akademii a Hotelové škole v Havlíčkově Brodě.
15

Studenti chtěli za prezidenta Jiřího Drahoše

Do akce Česko Zpívá koledy se v Polničce zapojily stovky lidí.
20

V Polničce koledy zazněly již potřetí

Rozštípená skála bude znovu vyhlášena přírodní památkou

Hamry nad Sázavou – Opakovaně bude na jaře vyhlášena přírodní památka (PP) Rozštípená skála, a to i přesto, že již řadu let přírodní památkou je.

Zloděj ukradl přívěsný vozík

Velká Bíteš – O přívěsný vozík přišel jeho majitel v Ludvíkově. Ztratil se z volně přístupného pozemku v úterý 12. prosince mezi jednou hodinou v noci a jedenáctou hodinou dopoledne.

Školky oslavily výročí akademií, diváci zaplnili celý kulturní dům

Žďár nad Sázavou – Patnáctileté výročí městské příspěvkové organizace Mateřská škola (MŠ) Žďár nad Sázavou provázela velkolepá oslava v podobě akademie s názvem Vánoční hvězdičky.

Do evangelického kostela chodí na Štědrý den i neznabozi

Nové Město na Moravě – Štědrovečerní hry pro děti už mají v novoměstském evangelickém kostele letitou tradici. Ani letos nebude pomyslný řetěz přerušen a početné publikum se může, ještě před tím než usedne k slavnostně prostřenému stolu, pobavit a také i trochu poučit. 

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT