Kliknutím zvětšítePane Dvorský, první otázka se nabízí sama. Jak vlastně došlo k tomu, že v Jaroměřicích nad Rokytnou vznikl festival, který nese vaše jméno?
Na tuto otázku jsem už odpovídal, ale rád to udělám znovu. Bylo to za zvláštních okolností. S Národním divadlem jsme kdysi hostovali v Janáčkově opeře v Brně. Hrála se Její pastorkyňa a na tom představení jsem se nepříjemně zranil. Na závěr prvního dějství, když jsem jako Laca pořezal Jenůfku na tvář, jsem špatně seskočil a skoro jsem se napíchl na dřevěný kůl na pravé straně stehna. Byla to šílená bolest, nevěděl jsem, jestli budu v představení pokračovat. Bylo to skutečně dramatické, ale hlas se mi bolestí jako zázračně vyčistil a představení jsem dokončil. Když mě manželka s dcerou po skončení odvážely domů, zazvonil telefon a v něm se ozval Miroslav Stehlík. Ani jsem s ním v té chvíli nechtěl mluvit, řekl jsem mu, že mě najde v Bratislavě. Za dva tři dny přivezl nádherný plakát s jaroměřickým zámkem a říká: „Pane Dvorský, chtěl byste ten zámek vlastnit? Na měsíc v roce bychom si ho mohli koupit, máme záměr udělat festival Petra Dvorského, pokud budete souhlasit.“ Když za mnou pan Stehlík přijel podruhé, plácli jsme si, a tak vznikl festival Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou. Vždycky to pro mě bude velká čest a chci za to panu Stehlíkovi poděkovat. Stal jsem se pomyslným majitelem nádherného zámku v Jaroměřicích, kde jsme prožili krásné chvíle a měli plno hudebních zážitků. Dokonce jsme v Sále předků pořádali sedm nebo osm roků mistrovské kurzy…
…ano, letošní program připomene i pěvecké kurzy. Zařadili jsme do programu koncert účastníků jejich posledního ročníku, Lenky Máčikové a Ondreje Šalinga.
To jsou báječní zpěváci. Lenka se zdokonalovala na pěveckých kurzech v Itálii, jezdila k mému dobrému příteli a hlasovému pedagogovi panu Bellottimu. Byla pozvaná do mnoha operních inscenací především Donizettiho a Mozartových oper. Ondrej má pěkný vysoký tenor, dobře se poslouchá. Zvládá komické opery i tradiční lyrické party v Puritánech, Nápoji lásky nebo Vaška v Prodané nevěstě. Oba jsou pořád v zahraničí. Myslím, že Ondrej už na Slovensku ani moc nezpívá. Vyplatí se na ně přijít, vřele jejich vystoupení doporučuji.
Jako umělecký ředitel jste za 20 let na festival přivedl celou řadu světových uměleckých osobností. Na která jména nejvíc vzpomínáte?
Z českých je to Gabriela Beňačková, Eva Urbanová, Richard Novák nebo Aleš Briscein. Ze světových jednoznačně Montserrat Caballé. Když v roce 2010 na festival přijela, vypadalo to, že se koncert kvůli počasí ani nebude konat. Pořád pršelo a hrozila záplava zámeckého parku. Zeptal jsem se paní Caballé, co budeme dělat. Svým sopránově vysokých hlasem odpověděla: „Budeme zpívat.“ Jako by to předpověděla, dvě hodiny před koncertem přestalo pršet. I když byla zahrada celá promočená, lidi o ni nechtěli přijít. Během koncertu vypadla elektřina a podium zůstalo 20 minut ve tmě, paní Caballé ale chtěla ve vystoupení pokračovat. Nabídli jsme jí stoličku a ona prohlásila, že si budeme vyprávět vtipy. Montserrat Caballé totiž mluví výborně německy. Bavila publikum a její smích byl tak srdečný! I přes všechny potíže to bylo nádherné.
V Jaroměřicích dvakrát vystoupila i Jelena Obraztsova, která v lednu 2015 bohužel zemřela…
Je mi po ní smutno, zanedlouho se bude konat její soutěž, na kterou mě vždycky do Petrohradu zvala. Byla to velká zpěvačka a velká osobnost, rád na ni vzpomínám. Ale naše pozvání přijala také Kiri Te Kanawa. A když půjdeme do oblasti populární muziky, dvakrát k nám přijela Lucie Bílá i Karel Gott. Karel nádherně přednesl své písničky a nakonec jsme si zazpívali duet z Bohémy. Byl báječný, je to velký zpěvák.
Hudební festival ale není jen o umělcích. Důležité je také jeho ekonomické zázemí.
To především, kultura se bez peněz dělat nedá. Chtěl bych poděkovat všem partnerům, kteří těch dlouhých 20 let festival podporují. Nezanedbatelnou částkou do rozpočtu přispívá Kraj Vysočina a město Jaroměřice nad Rokytnou, zvlášť v letošním roce. Chci vyzvednout i dlouholetou spolupráci se Skupinou ČEZ, která je generálním partnerem festivalu. Díky tomu, že nedaleko Jaroměřic stojí Jaderná elektrárna Dukovany, máme jejich každoroční podporu. Ale pomáhá nám i Národním památkový ústav, respektive správa zámku v Jaroměřicích, už třeba jen tím, že umožňuje festivalu pořádat koncerty ve svém nádherném barokním areálu. Zkrátka bez svých podporovatelů by festival nevypadal tak, jak ho posluchači znají.
Letošní ročník je věnován 100. výročí založení Československa. Co pro vás jako Slováka znamená pojem Československo dnes, kdy společný stát už 25 let neexistuje?
Ale pořád existuje společná úcta a výměna kulturních vztahů. A existují trvalá a krásná manželství, která byla pospojována tím, že jsme žili ve společném státě. Nezáleží na tom, že jsme ekonomicky a politicky rozdělení, ale kulturně žijeme pořád spolu. Kultuře nemůžete ublížit žádnou politikou, můžete jí jen ekonomicky pomoct tam, kde to jde. Zůstali jsme navždycky spolu. Velmi jsem si vážil českých zpěváků a rád jsem do Česka jezdil zpívat. Je to i moje země!
Festival letos zahájí vystoupení tří tenorů. Mohl byste sólisty zahajovacího koncertu stručně představit?
Aleš Briscein je vynikající zpěvák a báječný člověk. Když jsem ještě působil v Bratislavě jako šéf opery, pozvali jsme ho do Netopýra. Těším se na jeho tenorové kreace. Tomáš Juhás je rovněž velmi dobrý tenor, zvládá obdivuhodně italský i slovanský repertoár. Rakušana Philippa Kapellera tolik neznám, je v angažmá v Německu a je to vysoký tenor. V Jaroměřích zazpívá slavnou „Árii devíti cé“ z Dcery pluku, kterou se proslavil Pavarotti. Letos máme vážně výborné obsazení, na zahajovací koncert se velmi těším.
Dvacátý ročník vyvrcholí Beethovenovou Symfonií č. 9 s Ódou na radost. Pod vedením Jakuba Kleckera ji nastuduje Český filharmonický sbor Brno Petra Fialy a rezidenční orchestr festivalu, Moravská filharmonie Olomouc. A v rámci česko-slovenské kulturní spolupráce byly sólové party obsazeny slovenskými sólisty.
I to je krásný výběr – soprán Andrea Vizvári, mezzosoprán Terézia Kružliaková, tenor Michal Lehotský a basbaryton Peter Mazalán. Všichni oplývají výtečnými hlasovými kvalitami, mají nádherné barevné hlasy, které budou ozdobou díla. Peter Mazalán je z nich nejmladší. Hodnotil jsem ho na soutěži v Karlových Varech a vím o něm, že je na skvělé cestě k budoucí kariéře.
Festival oslavuje 20 let trvání, co byste před zahájením vzkázal publiku?
Přeji si, aby nás naši příznivci ani po té letošní dvacítce neopustili. Budeme se těšit na dalších 10 i 20 ročníků. Od příštího roku budu sám víc spolupracovat na přípravě festivalu, protože se v prosinci vracím z Říma. Dáváme publiku možnost slyšet ty nejlepší. A pokud to tak cítí i návštěvníci festivalu, tak nás to všechny, kteří festival připravujeme, velmi těší. Myslím, že se vyplatí přijít na naše koncerty, odpočinout si a trochu se pobavit.
Jaroslav Kocurek
26
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
