VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Oblékají panenky do lidových krojů

NOVÉ VESELÍ - Nevšední koníček má Marie Žilková z Nového Veselí. Na porcelánové panenky společně s dcerou Evou Durmanovou šije repliky lidových krojů, které se v ničem neliší od těch skutečných. Vlastně něčím přece ano – velikostí.

22.4.2007
SDÍLEJ:

Marie Žilová se svou dcerou Evou Jurmanovou z Nového Veselí už do lidových krojů oblékly sedmapadesát panenek.Foto: DENÍK/Helena Křížová

Mohla byste nám svou práci trošku představit?

Dá se říct, že šijeme kroje, tedy vlastně miniatury přesných replik lidových krojů na panenky. Pracuji společně s dcerou, Evou Jurmanovou a dá se říct, že se podílíme každá jednou polovinou. To co ona vyšije, já z druhé poloviny ušiji.

A jak jste se k takové práci, kterou vám jistě nejedna holčička závidí, dostaly?

Těsně před tím, než jsem skončila se zaměstnáním ve Státním okresním archivu ve Žďáře nad Sázavou a šla do penze, tak do k nám do práce přijela paní Marková - Chocholáčová z novoměstského muzea. Jak jsme si tam tak povídaly, tak z hovoru vyplynulo, že by byla hrozně ráda, kdyby jí někdo ušil panenku a hlavně panáčka v kožichu. Toho jsem se trošku lekla, protože jsem se jednou pokoušela šít si límec z pravé kůže a nedopadlo to moc dobře. Ale na tu panenku jsem přikývla od podmínkou, že se podaří sehnat nějaký materiál. Paní Marková mne ubezpečila, že to nebude problém, a že ve žďárském muzeu je dopis od spisovatelky Vlasty Pittnerové, která popisuje žďárský kroj kolem roku 1900. A tím to vlastně začalo.

Kolik krojů už jste ušily?

Máme zpracováno patnáct krojových oblastí. Podle záznamů z první poloviny 19.století existovalo v Čechách sedmnáct hlavních typů lidových krojů, na Moravě a ve Slezsku s podoblastmi více než čtyřicet. Zatím jsme do krojů oblékly sedmapadesát panenek.

Liší se nějak výrazně kroje jednotlivých oblastí?

Jistě. My jsme nejdříve chtěly ušít kroje z Českomoravské vysočiny. To byl takový náš sen. Podařilo se nám udělat Telč, Dačice, Třebíč, Žďár a Litomyšl. K tomu jsme měly popisy. Potom nám jedna naše přítelkyně po své mamince věnovala sadu velice dobře zpracovaných krojových předpisů od Blaženy Šotkové a podle toho jsme začaly dělat některé další kroje. Takže máme třeba Turnov, který je opravdu daleko od nás.

Který z krojů byl nejsložitější?

Litomyšlský, mladoboleslavský a kyjovský. Litomyšlský kroj je krásný, jsou na něm tři druhy ručních prací. Dívka, která ho nosila, na sobě měla síťování, paličkování a výšivky. Mladoboleslavský kroj má na sobě uzlíčkovou techniku na zástěře, což je technika, která se používala například na Novoměstsku na čepcích. Dcera se na ní docela dobře vycvičila. Mladoboleslavská dívka měla i krásnou, speciální úpravu hlavy. Na hlavě měla vínek z bílého plátna, které je celé převyšíváno černě. Přes to je ještě vyšito zlatě a krumplováno stříbrně. Naše panenka má ve vlasech i šperk, kterému se říká třeslice. Jsou to taková kolečka, z nichž visí miniaturní ozdoby. Když kdysi dívenka oděná v takovém kroji šla do kostela, tak se jí hlava při každém kroku mírně chvěla a třeslice se rozhoupaly.

To všechno děláte?

My šijeme, vyšíváme a druhá dcera - Margaréta - paličkuje. Síťovat bohužel neumíme, takže si pomáháme tak, že nám to buď někdo musí udělat nebo se nám podaří síťovanou krajku někde sehnat. Se šperky nám pomáhá manžel. Vyrábí nám i stojany a stará se o všechny technické záležitosti kolem uložení a převozu panenek na výstavy.

Jak dlouho vám trvá vytvoření jednoho kroje?

To je rozličné. Podle toho, kolik je na něm výšivek a jiných ručních prací. Ten nejjednodušší, což je polopracovní z Doudlebska od Českého Krumlova, nám zabere asi 12-15 hodin. Telčský kroj okolo třiceti hodin, žďárské a jihlavské okolo třiceti pěti hodin. Záleží i na velikosti panenky. Tyto jsou čtyřiceticentimetrové. Na litomyšlském kroji jsme pracovaly sedmdesát hodin, na mladoboleslavském devadesát devět a na kyjovském kroji sto čtyřicet hodin. Panenka, která ho má oblečený, je ale šedesát čtyři centimetrů vysoká.

Kolik máte celkem panenek?

Máme jich asi třicet a většinou tak pětadvacet půjčujeme na výstavy.

Kde by případní zájemci mohli v nejbližší době vaše panenky vidět?

V současné době máme výstavu v Městském muzeu v Milevsku. Byla otevřena 1. března a zahájení se zúčastnilo jednaosmdesát osob. Výstavu máme společně s výtvarnicí Dagmar Jurčíkovou, která dělá, jako jediná v České republice, krásné originál panenky podle předloh dětí - tzv. portrétní panenky. V listopadu letošního roku můžete panenky vidět na výstavě v Jupiter Clubu ve Velkém Meziříčí.

Kde nakupujete panenky?

My oblékáme panenky právě této výtvarnice. Takovéto panenky jsou dražší, od třiceti do padesáti tisíc, každá z nich je originál. Máme oblečených pět těchto panenek. Jinak je kupujeme v obchodech. Prvně jsme nakupovaly panenky čínské produkce, ale s postupem času se na náš trh dostaly výrobky německé, které jsou materiálově lepší. Čínské panenky nemají porcelánové hlavičky, ale keramické, což se málo ví. Takže se snažíme nakupovat spíše německé panenky. Vybíráme takové, aby se nám hodily. Musí být baculaté, protože typická česká dívka nebo selka rozhodně nebyla žádná štíhlá modelka. Byla to pěkná dívka krev a mléko. Měla na sobě pět až devět spodniček, aby její sukně byla pěkně široká. Pouze když šla na pole, tak si brala jen jednu spodničku a svrchní sukni.

Vaše panenky mají také tolik spodniček?

My na šířku pasu panenek, což je čtrnáct centimetrů, dostaneme tři spodničky. První úzká, druhá širší a třetí nejširší. Někdy dáváme i dvě sukně, to je různé. Na to pak jde teprve zástěra. Tak si představte tu práci, když metr a půl spodničky musíme dostat do čtrnácticentimetrového pasu. To není žádná legrace. A taky pouze švy v pase jsou šity na stroji, jinak všechno šijeme ručně.

Kolik stojí taková panenka?

Od dvanácti set po patnáct tisíc. Nejlevnější z nich jsou oblečeny v polopracovních krojích.

Vaše panenky nejsou zrovna levné a to hlavně proto, že je každá originál…

A každá má také svůj certifikát, který případný kupec obdrží spolu s panenkou. Je v něm napsáno, z jakého materiálu je kroj vyroben a další podrobnosti. Na ručce má navíc ještě lísteček, že byla vyrobena v naší dílně. Na něm najdete jméno panenky, oblast, odkud kroj pochází a jméno sběratele, podle jehož popisu byl kroj vyroben.

A je možné si k vám panenku dodat, abyste mi ji oblékly?

Tyhle zakázkové práce děláme také. Byly bychom i docela rády, kdybychom měly více takových zákazníků. Každý má jiný vkus a je lepší, když si vybere obličej podle svého vkusu.

Pokud bych po vás chtěla určitý kroj, jste schopny mi ho na panenku udělat?

Záleží na tom, jestli k tomu kroji seženeme potřebnou dokumentaci. Pokud ji nemáme, tak ho nemůžeme dělat. Ke každému musíme mít podrobný popis veškerých součástí, včetně střevíčků.

Z jakého materiálu šijete střevíčky?

Většinou z kůže. Dokonce jsem se od sousedky naučila trošku ševcovat.

Kroj má spoustu různých součástí…

To ano a každý jiné. Některé mají šáteček kolem krku, ten se dával na košilku, na něj šel krejzlík. Někde se mu říkalo radlička. Holubičky, čepečky pro vdané ženy, pro svobodné…

To muselo být hrozně složité, když se ženy oblékaly a musely mít v pořádku všechny náležitosti, které ke kroji patřily…

Ony to dokonale znaly. Horší je to pro nás, když se do něčeho nového pouštíme. Prvních několik hodin kroj studujeme. A nejen kroj, ale i šperky, účesy, prostě všechno. Hodně věcí se nám nepovede napoprvé, musíme to zkoušet znova a znova.

Než se takový kroj vytvořil, tak to muselo trvat hrozně dlouho?

Proto se také kroje dědily. Z matky na dceru. Když se dívka provdala, tak z kroje použila jen některé části. Zbytek věcí pro svobodné uložila do truhly a až dcera vyrostla, vyšla si v některých "kouscích" po mamince třeba k první muzice.

Můžete trochu popsat horácký kroj, který je nám přece jen nejbližší?

Většinou na něm převládala bílá barva. Na sukních zvaných kanafasky (tkané ze lnu a bavlny) nebo šerky (na lněné osnově vytkávané barevnou vlnou) byly modré nebo červené pruhy nebo kostky. Mužské nohavice byly žluté, ale jinak zde převládala také bílá, modrá a červená. Muži nosili modrou soukennou vestu a kožešinovou čepici, na tu si potrpěli především. A holínky. Tedy nejdřív nízké boty a až později začaly být v módě holínky.

A který kroj se vám osobně nejvíce líbí?

Těžko říct, ale jsem spíše pro takové jednodušší kroje, jako byl třeba horácký. Krásné jsou všechny, ale srdíčko mne táhne k mému kraji.

Jaký kroj byste chtěly ještě vytvořit?

Těch je ještě hodně, ale hlavně nás lákají mlynářské čepce. Na ty už se chystáme dlouho. Dokonce jsme si na ně pořídily porcelánové hlavičky panenek, které se u nás vyráběly po roce 1946 a to jenom dva roky. Na ně bychom velice rády vytvořily celou řadu bílých i zlatých čepců. Snad se nám je podaří vytvořit na plánovanou výstavu, kterou budeme pořádat ve spolupráci s Horáckým muzeem v Novém Městě na Moravě na Vánoce roku 2008.

22.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Do síně slávy byl uveden Ivan Chalupa (uprostřed), jemuž bezprostředně gratulovali Leoš Chalupa (vlevo) a David Odvárka.
3

Žďárský tenis stojí před přelomovou sezonou

Marcela Lorencová.

Kulturu povede Marcela Lorencová

Žďárští se připravili na zimu

Žďár nad Sázavou – Na zimní údržbu je letos ve Žďáře nad Sázavou vyčleněno 5,8 milionu korun.

AUTOMIX.CZ

Má vaše škodovka jedno zrcátko menší než druhé? Víte, proč to tak je?

V devadesátých letech se začal zejména u německých aut objevovat zvláštní jev. Mnozí z vás si dost možná všimli, že starší auta koncernu Volkswagen, ale i Mercedesy nebo vozy BMW, mají na straně spolujezdce výrazně menší zpětné zrcátko, než je to na straně řidiče. Proč to ale tak je?

Známí herci vystoupí v Novém Městě na Moravě s hrou o Emě Destinové

Nové Město na Moravě – Již v neděli 26. listopadu odehrají známí herci v kulturním domě v Novém Městě na Moravě hru Commedia Finita o naší nejslavnější operní pěvkyni Emě Destinnové.

Basketbalisté zvládli zápasy o přežití

Žďár nad Sázavou – Hodně těžká úloha stála před druholigovými basketbalisty. Po špatném vstupu do soutěže odjeli bojovat do Valašského Meziříčí a Lipníku na Bečvou, kde se proti sobě postavily tři nejhorší celky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT