Divadelními osvětlovači v Jihlavě jsou František Dočekal a Jaroslava Chlubnová.

Osvětlovač má na starosti prakticky všechno, co v divadle svítí. „Osvětlujeme hry a máme k tomu ještě údržbu osvětlení v celém divadle. Na představení na jevišti postaví kulisáři scénu a je tam třeba pár doplňků, které by měly svítit. Světelné doplňky si většinou vyrábíme sami, protože výtvarníci mají na každé představení nové nápady, a doplňky se tak nedají koupit už hotové," informuje osvětlovač František Dočekal s informací, že se častěji používá úsporná LED technologie.

Na vytvoření doplňků mají přibližně dva měsíce, potom následuje světelná zkouška, na které se sestavuje celá hra dohromady. Během této zkoušky si určují režisér a výtvarník, jak budou jednotlivé scény osvětleny. „Děláme si i knihu, ve které máme zapsané poznámky, podle kterých spouštíme světla. Všechno se to musí naprogramovat do osvětlovacího přístroje a v přístroji pak máme nastavené všechno osvětlení, jak jde za sebou. Během představení spouštíme osvětlení na určité narážky ve scénáři nebo během nějaké situace," dodává osvětlovač.

Náročnost je různá

„Já tady pracuji už 23 let, a když jsem začínal, tak jsem měl na starosti velice složitou hru, která se jmenovala Kartouza parmská. Hru jsme tenkrát hráli ještě v Divadle Na kopečku, kde nebyl digitální osvětlovací pult, a museli jsme to všechno nastavovat ručně. Dva osvětlovači měli tedy plné ruce práce. Jsou hry, které mají třeba jenom 30 změn, ale pak jsou hry, ve kterých je světelných změn přes sto. Například u hry Hotel mezi dvěma světy máme na starosti i projekci a tu musíme spouštět přes počítač," vypráví František Dočekal.

Bývají prý i hry, kde osvětlovači mění osvětlení jen na začátku a potom až na konci. Například v aktuálně uváděné divadelní hře Splašené nůžky je změn málo. Děj se totiž odehrává v jednom prostředí a jsou do něj zapojeni i diváci, takže by bylo zbytečné výrazně měnit osvětlení. Výraznější změna nastává až k závěru představení, kdy se odhaluje vrah.
Před každým představením se světla musí vyměnit. „Každé představení má jiné světelné požadavky, takže světla musíme vždy před představením měnit. To je velmi důležité, protože bez toho by to nefungovalo," vysvětluje Dočekal.

Krizi překonal

František Dočekal se k této práci dostal náhodou. „Dělal jsem dříve ve výpočetním středisku v Modetě a tam to mělo končit, takže jsem si začal hledat něco jiného. Když jsem si už něco hledal, tak mi jeden můj známý odsud z divadla říkal, že z Horáckého divadla zrovna odchází osvětlovač, a ať to přijdu alespoň vyzkoušet. Tak jsem to šel vyzkoušet, a už jsem tady zůstal dodnes. Asi po roce nastala chvíle, kdy jsem si říkal, že odejdu, ale tu krizi jsem naštěstí překonal," vzpomíná Dočekal.

Vhodný zájemce o pozici osvětlovače by měl mít vystudované zaměření na elektro, měl by ovládat dobře práci na počítači a angličtina není také na závadu. Také by měl mít dobrou představivost a cit pro barvy. Když si například divadelní výtvarník řekne, že by chtěl mít na scéně vlahé ráno, měl by mít osvětlovač určitou představu, jak by to vytvořil.

Představení potmě

„Je to všechno časově náročné, proto hledáme někoho dalšího do týmu. Teď jsme tady měli jednoho zájemce, který zde vydržel šest dní a pak odešel, protože my tady pracujeme od pondělí do soboty ráno a večer. Je to hlavně o tom, že máme tuto práci rádi," informuje zkušený divadelní osvětlovač.

Občas se stává, že se něco nepovede podle představ. „Když jsme s divadlem jeli na zájezd do Tábora s představením Casanova a Krumbajglová, tak v táborském divadle nebyla osvětlovací kabina uprostřed, ale naboku. Na začátku hry hrál bývalý ředitel Horáckého divadla Miloš Stránský na modře zbarveném popředí jeviště a čekal, až začnou přicházet zezadu jeviště hudebníci. Já jsem byl v té kabině naboku, hlídal jsem si hudebníky a myslel jsem si, že je všechno v pořádku. Jenomže pak za mnou o pauze pan Stránský přišel a ptal se mě, kolik mi platí táborské divadlo za to, že chodil celou tu dobu na jevišti potmě. Já jsem ho totiž zapomněl nasvítit. Naštěstí to pan Stránský bral s humorem," vypráví závěrem osvětlovač jihlavského divadla František Dočekal.

TOMÁŠ KUCEJ