Z někdejší ředitelky Zoologické zahrady ve Dvoře Králové je nyní malířka. „V současné době dělám trochu něco jiného, než jsem dělala celých třicet let, věnuji se malování. Maluji zvířata a dokonce i malování učím. Mám svůj vlastní ateliér, kde vyučuji, a mám i nasmlouvané další lektory," prozradila Dana Holečková.

Co dalšího ještě děláte?

Na částečný úvazek se věnuji i tomu, co opravdu umím. Učím na střední odborné škole a částečně i na vysoké škole chovatelství cizokrajných zvířat.

Která střední škola vzdělává chovatele cizokrajných zvířat?

Je to střední odborná škola v Praze, která má mimo jiné i obor chovatel cizokrajných zvířat. Tato škola se může pochlubit dlouhodobou tradicí, vznikla před více než dvaceti lety. Její vznik inicioval tehdejší ředitel zoologické zahrady v Praze profesor Veselovský, který chtěl, aby chovatelé měli střední školu s maturitou, a to proto, aby mohli být i lépe zaplaceni za svou ne úplně snadnou, ale krásnou práci.

Je mezi mladými lidmi o takovou školu a práci zájem?

Zájem je veliký. Na zmíněné škole se ale neučí pouze chovatelství, ale jsou tam zároveň i další obory, jako například kuchař, číšník, podnikání a podobně. Ale nejlepší výsledky mají chovatelé, protože jde o výběrový obor. Neberou tam každého, jen ty nejlepší.

Ve Třech Studních vystavujete olejomalby zvířat. Co bylo dříve, láska ke zvířatům, nebo láska k malování?

Určitě láska ke zvířatům. Já jsem se s tím narodila, stejně asi jako každé dítě. Ale u některých dětí je postupem času, třeba vlivem rodičů, náklonnost ke zvířatům potlačena. U mě to ale zůstalo.

A malování?

To mě taky bavilo už od dětství. Vždycky jsem velice ráda kreslila a říkala jsem si, že kdyby jednou bylo zle, tak hlavně aby mi zůstal aspoň zrak a pravá ruka, abych mohla malovat. V roce 2011 jsem pak absolvovala několik kurzů a začala jsem se malování věnovat naplno.

Který malířský styl vám nejlépe „sedí"?

Olejomalba. Malba olejem je úžasná, tato technika je fantastická. Ale letos jsem se začala věnovat i akvarelu, který je také nesmírně zajímavý.

Malovat zvířata zřejmě není nijak jednoduché. Člověku můžete říct, aby se posadil a v dané poloze nějakou dobu vydržel, ale zvířata určitě neposlechnou. Jak to tedy děláte?

Věnuji se realistické malbě a kresbě, která musí být hodně přesná. Takže většinou maluji podle fotografií, které si sama pořizuji. A maluji zvířata, která dobře znám. Snažím se, aby měla na mých obrazech přesně takový výraz, jaký mají ve skutečnosti.

Co máte doma za zvíře?

Mám štěně leonbergera. Leonbergery chovám více než dvacet pět let. A mám také zlatého retrívra, už letitého „pána", který dělá tak trochu nedobrovolnou chůvu dovádivému štěněti.

Takže dáváte přednost hlavně psům?

To bych ani neřekla. Miluji šelmy, to je moje krevní skupina. Nejraději mám kočkovité šelmy gepardy a tygry. A z těch ostatních zvířat mám velice ráda nosorožce, jsou úžasní a inteligentní. Mojí prioritou jsou savci. Jediný savec, kterého nevidím moc ráda, je potkan. To ale spíš proto, že v okamžiku, kdy leze z kanalizační stoky, opravdu nevíte, co všechno si s sebou nese za různé choroby. Proto bych ho nerada potkala třeba ve svém sklepě.

Mluvila jste také o nosorožcích, vy jste byla, pokud vím, iniciátorkou jejich návratu do přirozeného prostředí.

Naše zoologická zahrada, která pod mým vedením pokračovala v projektech návratu zvířat do Afriky, vyvezla více než stovku afrických kopytníků do jihoafrických rezervací. Já jsem iniciovala návrat i dvou druhů nosorožců, černého a severního bílého. Ten druhý se vracel do Afriky, nikoliv do místa původního výskytu, ale do sousední země. Zatím jsme nedosáhli rozmnožení, a problém je, že šlo o poslední čtyři zvířata. Doufali jsme, že když se severní poddruh spojí s jižním poddruhem, že se navodí správné sociální vztahy. Ale ukazuje se, že je to samostatný druh a nikoliv poddruh. Takže se tolerují, ale neberou se jako partneři. Nicméně jsem si dala za úkol, že když už je někdo poslední na této planetě, tak bychom mu měli dát ty nejlepší podmínky pro život. A v Africe se mají jako v ráji. Stejné podmínky bychom jim v našich zoologických zahradách nemohli ani při nejlepší vůli poskytnout. Tam mají léto každý den.

Sledujete stále osudy zvířat, které se s vaší pomocí podařilo vrátit zpět do jejich přirozeného prostředí?

Ano. Jsem stále v komisi, která se tímto projektem zabývá, a jejich osudy i nadále sleduji.

Vaší srdeční záležitostí nejsou pouze zvířata, ale také zoologické zahrady. Na Vysočině máme jedinou, v Jihlavě. Byla jste se tam podívat, znáte ji?

Samozřejmě. A měla jsem tam i výstavu svých obrazů. Jihlavská zoologická zahrada udělala úžasný pokrok. Podařilo se tam vybudovat spoustu nových atraktivních zařízení nejen pro zvířata, ale také pro návštěvníky. Vloni jsem jihlavskou zoo navštívila dvakrát, často tam mívám přednášky v rámci takzvaných afrických dnů.

Vraťme se ale k malování. Vystavujete ve Třech Studních, v Letní minigalerii, která patří rodině Svatošových. Do Tří Studní jste jela poprvé?

Už podruhé. Poprvé jsem tam byla, když se režisér Jan Svatoš připravoval na cestu do Afriky. To jsem tam byla v roli podporovatele projektu. Ale nejvíce znám jeho tatínka, Ivana Svatoše, kterého velice obdivuji. Je to „dvorní" malíř mé sestry, která má od něj mnoho obrazů. Ivan Svatoš maluje nejkrásnější obrázky Prahy, jaké znám. Jeho obrazy mají úžasnou atmosféru a dokážou pohladit na duši.

Vaše výstava je prodejní?

Obrazy jsou na prodej. Výstava potrvá do 20. července. A kromě obrazů si lidé mohou koupit i autorské archy, kalendáře nebo sešity.