Svoboda už nemá obrazy srovnané u zdi ale stylově povešené přesně tak, aby si je každý mohl podle libosti prohlížet. „Ono je to taky trošku ochrana pro mě. Často se stává, že někdo přijde a vidí zamluvený obraz, který se mu zalíbí. To je vlastně taková zákonitá věc. Jakmile řeknu, že je něco zamluveného, tak to najednou všichni chtějí. Nabízejí víc peněz, přemlouvají. A to nemám rád,“ říká umělec.

Navíc má některé obrazy ještě rozpracované a nebo právě dokončené, kterým naordinuje období šestitýdenního „hájení“, aby si jich také užil. „A o ty je taky velký zájem. To mne pak už nebaví. A co mne nebaví, to se snažím odbourat. Takže lidé budou v místnosti oddělené od ateliéru a budou si moci prohlížet pouze odstavené obrazy. V klidu vybírat třeba tři hodiny, vysvětluje Jan Svoboda.

Místnost pro prohlížení uměleckých děl ještě není zcela dokončená. „I když tam není co moc vymýšlet, tak já vymýšlím pořád. Mám třeba už třetí variantu způsobu osvětlení. Tahle snad už bude poslední. Světla, která jsou volně k sehnání, jsou spíše takovou módní záležitostí. Za dva, tři roky už budou zastaralá. Takže je raději vymýšlím sám,“ nechává se slyšet Svoboda.

Místnost je poměrně prázdná, to hlavní jsou obrazy. Je jimi doslova vytapetovaná. Obraz vedle obrazu. Slavnostního otevření síně se zúčastnilo tolik lidí, že nebylo možné si obrazy v klidu prohlédnout. Teď už mají příznivci umění vhodnější příležitost.