Jak sama říká, křížová cesta, tedy čtrnáct obrazů popisujících Ježíšovo ukřižování, je pro mnoho lidí již příliš „všední“ a opomíjená. Rozhodla se tedy zpracovat ji netradičně, aby co nejvíce provokovala k prožívání této pro křesťany významné události.

Nejprve se prosím blíže zaměřme na to, jak vůbec škrdlovická křížová cesta vypadá a z čeho je zpracovaná.

Chtěla jsem křížovou cestu uchopit nějak jinak, nově, zároveň je škrdlovická kaple moderní prostor, tak jsem chtěla i moderní křížovou cestu. Proto jsem zvolila techniku kresby kovem. Jednotlivá zastavení jsou ručně vyřezávaná z mosazi, která byla následně chemicky zčerněna. Touto barvou odkazuji na vitráže, symboliku barev v kapli i symboliku událostí, které jsou zobrazeny. Zároveň kontrastuje s použitým zlatem. To je dvaadvacetikarátové a jsou z něj vytvořeny svatozáře, křížky, čísla a další detaily. Celé výjevy jsou umístěny na skle, to jsem zase zvolila proto, abych propojila křížovou cestu s krajem, kde se nachází.

Zakomponovala jste nějaké zajímavé detaily?

Pokud se podíváte blíže, může se vám zdát, jako by byly obrazy zašpiněné, to je ale schválně. Použila jsem prach dovezený přímo z Jeruzaléma, z míst, kterými Ježíš skutečně procházel. Umístila jsem ho na větší plochy k ještě většímu přiblížení skutečné cesty, kterou musel Kristus absolvovat.

Říkala jste, že jste chtěla uchopit křížovou cestu jinak. Jak se to kromě použitého materiálu projevilo?

Zaměřila jsem se právě na samotné vnímání cesty. Jednak přímo ve spojení s putováním na Golgotu, jednak ve spojení s osobou Ježíše Krist. On říkal, že je cesta, pravda a život. Samotná linie křížové cesty pak zahrnuje pozvednutí a pády. Vše ale směřuje k nejvyššímu bodu – ukřižování. Je to možná trochu paradox, na jednu stranu se totiž může zdát, že se jedná o největší pád, vždyť Ježíš při něm umírá. Na druhou stranu je to ale také zároveň největší důkaz Boží lásky – proto jsem toto zastavení umístila výše než ostatní a pozlatila.

Jak jste se vlastně k této tvorbě dostala, kdo vás oslovil?

Už delší dobu měli o výzdobu kaple zájem místní farníci. Probírali to s tehdejším panem farářem Štefanem Brindou a ten se obrátil na mě, zda bych nechtěla pro kapli něco vytvořit. V té době jsem ještě studovala. Byla to pro mě obrovská výzva a vůbec jsem nevěděla, jestli ji přijmout. Zrovna se ale naskytla v době, kdy jsem si měla vybrat téma své diplomové práce. Jelikož jsem studovala výtvarnou školu, tak i práce měla být výtvarná, praktická. A tak jsem se nakonec rozhodla to spojit – zvolit si jako téma právě výzdobu škrdlovické kaple. Měla jsem totiž také štěstí, že se mým vedoucím práce stal sochař Robert Buček, který má s prací pro církevní stavby zkušenost. Po celkové domluvě jsem se nakonec rozhodla pro křížovou cestu.

Křížová cesta platí za významný prvek prakticky v každém kostele, neměla jste obavy?

Cítila jsem především obrovský respekt. Byla jsem z toho nadšená, zároveň to pro mě byla velká zodpovědnost a příležitost. Přeci jen jsou v kostelech většinou upřednostňováni umělci, kteří mají zvučené jméno. Umísťují se do nich díla na velmi dlouhou dobu, proto je pro mě obrovskou ctí, že jsem se vůbec k něčemu takovému dostala – a zvláště že jsem dostala důvěru místních.

Jste věřící, ovlivnila i tahle skutečnost vaši tvorbu?

Obávala jsem se, že to nedokážu vyjádřit „správně“ – chci tím říct, že mi velmi záleželo na tom, abych nevytvořila jen nějaké „hezké obrázky“, ale aby to bylo skutečně něco, co člověku opět krůčkem po krůčku pomůže zamyslet se nad otázkou víry. Možná se mi to jen zdá, ale často se křížová cesta v kostelích spíše přehlíží. Jednotlivá zpracování jsou často velmi podobná a my ten příběh známe tak dobře, že už ho spíše ani nevnímáme. Chtěla jsem tedy znovu upoutat pozornost na tento nádherný Ježíšův skutek a svou verzí trochu vyprovokovat k zamyšlení.

Pracovala jste pro kapli a pro lidi, co to ale přineslo vám?

V první řadě bylo výjimečné pracovat pro daný prostor, kostely a kaple jsou hodně specifické. Za druhé pro mě bylo velmi obohacující zpracovat zrovna tento příběh. Díky práci jsem se tématu křížové cesty věnovala do hloubky (jak jejímu významu, tak i výtvarnému zpracování v průběhu historie), a to bylo hodně velkým přínosem i mně osobně. A v neposlední řadě je mi celkově církevní prostředí velmi blízké, proto pro mě bylo výjimečné tvořit zrovna pro takovýto účel - cítím v tom velký smysl.

Takže to vnímáte jako zkušenost?

Dalo mi toho opravdu hodně. Jednak po stránce pracovní, prohloubila jsem si ale i osobní prožívání křížové cesty z pohledu víry. A lekci jsem dostala také v komunikaci s lidmi, protože po celou dobu mé tvorby zabírala komunikace velkou část práce. Celé to pro mě byla velká zkušenost a jsem za to opravdu vděčná.

Jak vypadala realizace?

Nejnáročnější pro mě bylo vymyslet koncept, jak bude křížová cesta vypadat a z čeho bude vyrobena. Hodně jsem řešila prostor kaple a materiály, které jsou v ní použité. Strávila jsem v kapli docela dost času. Samotná realizace byla také náročná, ale už jsem si ji více užívala, i přes náročnost mě práce velmi bavila. Vše jsem vyřezávala ručně z mosazných plátů. Musela jsem pracovat velmi pomalu a opatrně.

S kým jste, kromě vedoucího diplomové práce, spolupracovala?

Pro co nejlepší výsledek jsem konzultovala i s architektem kaple, profesorem Mojmírem Kyselkou. A při tvorbě samotné jsem spolupracovala se sklářem profesorem Jaroslavem Svobodou. Byla to skvělá spolupráce. S panem Svobodou jsme křížovou cestu i instalovali. Jsem vděčná také svému manželu Tomášovi, pomáhal mi například, když jsem kov chemicky upravovala nebo při samotné instalaci v kapli.

Setkala jste se i přesto s nějakými překážkami nebo problémy?

K tomu můžu snad jen říci, že jsem si u tvorby sama prošla takovou dlouhou křížovou cestou. Asi, aby to bylo hodně autentické (smích). Ne, říkám to samozřejmě s nadsázkou, ale náročné to bylo opravdu hodně a i problémů se neustále objevovalo mnoho. Už to, že se celý vznik křížové cesty natáhl na více jak tři roky. A když jsem si myslela, že už mám vše za sebou, objevil se ještě jeden problém. V červenci na svátek Cyrila a Metoděje, patronů kaple, proběhlo po mši slavnostní požehnání. Byla to opravdu krásná slavnostní pouť, byla jsem šťastná, že se vše vydařilo a křížová cesta je hotová. Když ale proběhl samotný akt požehnání a kněz posvětil křížovou cestu svěcenou vodou, stalo se něco, co jsem vůbec nečekala. Svěcená voda obsahující sůl a má křížová cesta, tedy chemicky ošetřený kov, spolu zareagovaly a na všech místech, kam svěcená voda dopadla, se objevily bílé fleky. Něco takového mě při instalaci vůbec nenapadlo. Proto hned v první slavnostní den vypadala křížová cesta barevně jinak, než by měla. Nebylo to lehké, ale podařilo se to opravit. Pokud tedy někdo cestu viděl na slavnostní pouti a naskytne se mu příležitost prohlédnout si ji opět někdy později, asi bude překvapen (smích). Určitě ale k opětovné návštěvě zvu.

Klára Tökölyová (rozená Matulová) se narodila v roce 1993. Vystudovala magisterský obor Učitelství výtvarné výchovy pro 2. stupeň ZŠ, SŠ a ZUŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pochází z Krucemburku, v současné době žije v Praze a pracuje jako produkční na Chvalském zámku. Křížovou cestu pro kapli svatých Cyrila a Metoděje původně zpracovala jako svoji diplomovou práci.

Křížová cesta pracuje s výjevy z Bible a popisuje cestu Ježíše Krista na Golgotu, kde byl ukřižován. Obsahuje čtrnáct zastavení, zpravidla obrazů, u nichž se věřící modlí zvláště v době před Velikonocemi a na Velký pátek. Nejčastěji bývá součástí kostelů a kaplí, ale objevuje se například i v přírodě.

HANA KABRDOVÁ