Známý fotograf Jindřich Štreit nyní soubor snímků s názvem Kde domov můj vystavil v sídle Potravinové banky Vysočina v Ledči nad Sázavou.

Vernisáž výstavy fotografií Jindřicha Štreita se konala v úterý odpoledne v rámci Měsíce otevřených dveří Potravinové banky Vysočina. Je zároveň předstupněm další akce, kterou chystá Potravinová banka na začátek března. „Bude se konat 9. března v Havlíčkově Brodě a bude věnovaná problémům lidí bez domova," sdělila za Potravinovou banku Miroslav Krajcigr.

Soubor třiceti silně emotivních velkých fotografií, které buou k vidění v prostorách Potravinové banky v Ledči do konce února, vznikal v chladných listopadových dnech a nocích roku 2014. Ukazuje různorodost a bolest bezdomovectví. „Již celých padesát let se věnuji sociálním tématům. Umění by mělo pomáhat, poukazovat na společenské problémy a provokovat," zdůraznil známý fotograf Jindřich Štreit, který loni oslavil sedmdesátku. Jak se přiznal, fotografovat bezdomovce se původně bránil.

Podle jeho názoru je to velice exponované téma. Lidé bez domova jsou na ulici „vděčným" cílem různých fotografů od začínajících umělců po bulvár. Rozhodnutí, že se nakonec bude věnovat právě bezdomovcům, vzniklo ve spolupráci s charitou v Táboře. „Nakonec mě to téma zaujalo. Věnoval jsem mu celé dva roky. Bezdomovce jsem navštěvoval ve spolupráci s terénními sociálními pracovníky. Nikdy jsem ale lidi bez domova nefotil na ulici. Choval jsem se k nim s úctou, někteří odmítali, jiní se fotografovali ochotně. Navštěvoval jsem azylová zařízení nebo jejich příbytky. Ty pseudodomovy, které jsou mimochodem různorodé. Kolem Opavy lidé žijí v bunkrech, jinde zase ve stanech. Každý z nich hledá nějakou svoji jistotu v nejistotě. Proto se tento soubor fotografií jmenuje Kde domov můj," vysvětlil Štreit s tím, že před bezdomovectvím nemá cenu zavírat oči.

Na ulici může skončit kdokoliv. Výstava v ledečském sídle Potravinové banky je jen zlomkem rozsáhlého cyklu fotografií, který autor spořádal do série. Tu symbolicky uzavřel do kartonové krabice a převázal motouzem. Proč zrovna do krabice? Koncept této knihy-objektu totiž vychází z materiálů, které jsou lidem bez domova známé. Ty, které se v nejtěžších chvílích na ulici stávají jejich vlastnictvím, základním stavebním kamenem jejich přechodného domova.