Na koncertě ve Žďáře nad Sázavou zazní jak starší hity, tak písně z vašeho posledního alba Já tě ráda mám. Co od nich mohou nejen Žďárští čekat?

Tato doba s sebou přináší shon, stres, napětí a tlak. Proto zvu všechny na komorní recitál, který je přesně pravým opakem toho všeho. Přijďte se s námi zastavit, uklidnit, naladit…

Jak relaxujete vy?

V zimě jezdím na běžky, v létě do Třeboně do lázní a na kolo. Mám chatičku u Berounky a jednou ročně si dopřeji mou oblíbenou Krétu či Lefkadu.

Jak se za téměř padesát let vaší hudební dráhy vyvíjela vaše tvorba? Dá se říci, že dnes inklinujete k jiným žánrům, vyhledáváte jiná témata než ve dvaceti nebo ve třiceti letech?

Nenazývala bych to tvorbou, protože tu tvoří autoři písní! Tedy skladatelé a textaři. Já jsem interpret. Zpívám téměř výhradně v češtině a vždy jsem měla dobré textaře. Pro mě je to stejně důležité jako melodie. A v mém případě se posouvá s lety a zkušenostmi moje interpretace, nároky, styl a spousta věcí. Nebavilo by mě stále dokola zpívat jen to, co je omílané v rádiích.

Kromě samostatných koncertů vystupujete také jako host několika orchestrů například v Big Bandu Felixe Slováčka nebo Orchestru Gustava Broma. Kde vás s nimi můžeme v nejbližší době vidět?

Ano, miluji zpívání s big bandy, kde mohu realizovat své druhé pěvecké „já", tedy swing. A kdy mě s některým s big bandů uvidíte, záleží výhradně na pořadatelích. Zpívám nejen s těmi, které jste vyjmenovala, ale spolupracuji s mnoha dalšími a vždy se na to moc těším.

Jakou máte vizi ať už do blízké či vzdálené budoucnosti?

Chci natočit ještě spoustu muziky, o které vím, že by mi seděla, a naštěstí nejsem interpretačně závislá na zpívání popových „hitíků". Je to dané specifickou barvou hlasu a také tím, že jsem vždy spolupracovala s výbornými hudebníky.